A stejně uvažuji zase marně. Ani nelogickým rozumováním nemohu Boha poznat a porozumět mu, protože i tak se mé nelogické smýšlení obrací v logický úsudek a nakonec zmatek. Tedy ani logicky ani nelogicky, ne rozumem. Můj rozum prostě není schopen Boha myšlenkově pojmout a poznat. Mohu jen zakoušet svou přítomností Jeho působení v událostech mého života a při druhých, nechat se vést Jeho vůlí a být součástí Jeho dění svou poslušností Jemu. A i kdybych nabyl s působením Boha tisícerou zkušenost, stejně Mu neporozumím. Mohu jen volit poslušnost Jeho zjevené vůli, kterou mi dává zakoušet v životě, a jen snad skrze rozum, své city a svou volbu alespoň částečně pojmout to, co se v mém životě děje nebo událo. Opravdu jsem marný, pokoušet se si Boha vyobrazovat svou myslí. Bůh není podoben ničemu a nikomu, co znám a co poznat mohu. Ani k větru ho nelze přirovnat. Ač ten mohu jen (po)ciťovat, jen pozorovat to, co se děje s listím stromu, a tak zakoušet svými vněmy sílu jeho působení, a to co se děje s tím, do nebo nač věje. Pozorovat mraky kudy plují, když se kupí … Snad tak mohu jen rozumem "pociťovat" sílu jeho působení, zda věje mírně, chladivě, příjemně, silně, prudce apod. Ale Bůh není "ani jako" vítr. "Ani jako". A vítr není ani jako Bůh. Každé zobrazení Boha, byť jen v mé mysli, je pokřiveným smýšlením o Bohu. Snad přeci ani žádné "zrcadlo" nemůže zjevit neviditelného Boha. Tak ani člověk nemůže být podobou Boží a Boha zpodobnit. A stejně jsem rád, pane Jirko, za ta Vaše slova, a za toto poznání sebe, že marný jsem ve svých úvahách o Bohu. Snad mi dá, abych nepromarnil Jeho vůli ve svém životě a následoval ji. Není to pro mne trápení, ale radost, uvolnění.

Pokoj Boží Vám. Petr Šíma