Otázky zvenčí

Co jste kdy chtěli vědět o křesťanství a evangelících a báli jste se zeptat...

Odpověď na příspěvek: Re: Petr Šíma

Od: Uživatel Evangnetu Jirka S <>
Kdy: 14. 03. 2016 05:59
Předmět: Re: Petr Šíma

Anonym:Petr Šíma napsal:

A to opravdu nejde, pokud si několikrát nepřečtete, co ten druhý píše a jaký závěr z toho učinil, a zároveň si vzít za své, že jeho závěr je logický, ač je mému smýšlení nelogickým. Tak například jste jinde psal: … "Bůh_Jahve je "Bohem živých" (schopných lásky)… Kdybych ve "svém" smýšlení dosazoval neustále, že Bůh je Bohem "živých" tedy "těch, kdo ještě dýchají", nebo "těch, kdo žijí nesmrtelnou duší i po smrti", apod., a nepřečetl si pozorně Váš text v závorce, protože po prvním přečtení prostě člověk přehlédne, čte nepozorně, protože se soustředí na něco jiného, nezapamatuje si atd., pak by mi Vaše další vysvětlování v mnoha věcech bylo k ničemu, a pořád bychom se dohadovali v neporozumění. A kdybych také nevěděl, že používáte myšlení "v paradoxech", "v aforismech", pak bych těžko mohl dojít třeba k závěru, že například "BŮH JE ŽIVÝ TĚM, NEBO V TĚCH, KDO MILUJÍ, POPŘ. KDO BOHA MILUJÍ". V TAKOVÉM PARADOXU VLASTNĚ NEJDE O TO, ŽE VZKŘÍŠENÍ Z MRTVÝCH JE O VZKŘÍŠENÍ ČLOVĚKA K ŽIVOTU, ALE O VZKŘÍŠENÍ BOHA V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA. (Pokud jste to myslel jinak, prosím o vysvětlení, ale chtěl jsem poukázat na ten paradox v pochopení textu. Pokud se Vám zdá, že se alespoň přibližuji tomuto srozumění, budu rád).

Odpověď:
Petře, jsem moc rád že si postupně vylaďujeme „rádio“ (myšlení) kterým komunikujeme na stejnou vlnovou délku, tj. kde se můžeme vzájemně slyšet… Pak už budeme potřebovat občas jenom minimální korekce (doladění). Třeba v případě: "těch, kdo žijí nesmrtelnou duší i po smrti", ať už to zastáváte či nezastáváte (ze souvislosti věty to není tak docela jasné), bych rád znovu upozornil že judaismus (tedy náboženství i textů NZ) není dualistický jako helenistické myšlení, tělo a „duše“ jsou jednám nedělitelným celkem, s tělem umírá i duše (h. nefeš, ř. psyché). Něco jiného je to co překládáme „duch“ (h. ruách, ř. pneuma) ten nepodléhá zkáze, je „věčný“ a zůstává celistvý, a nelze ho „naporcovat“ (individualizovat) pro každého člověka zvlášť aby byl pak součástí jejich bytosti. My jej ale můžeme přijmout za „vlastní“, ale nepřivlastňovat si, podílet se aktivně na Boží vůli (což je v tomto případě asi nejblíže z více významů hebrejského ruách). Jsme „smrtelníci“, naše tělo + duše (nefeš, psyché) podlehne zkáze a už se nemůžeme na Boží vůli aktivně podílet, spolupracovat, ale nebudeme nikdy zapomenuti. Obrazně řečeno budeme navěky „zapsáni jménem v knize živých“. Proto se ve SZ klade takový důraz na zachování „dobrého jména“. Ano, je nám dána svoboda (proč je na delší téma) a můžeme EXISTOVAT, neptat se jestli to má nějaký smysl, po celý život bez Boha (víry), ale budeme jen vzájemně nahraditelná INDIVIDUA „bez tváře a jména“. Nebo si položit otázku po SMYSLU toho proč jsem tady právě já a co je smyslem (posláním) toho že tu jsem. Tím se pouhá existence (přežívání) stává BYTÍM a člověk už není zaměnitelné individuum ale stává se lidskou nezaměnitelnou, jedinečnou a nenahraditelnou BYTOSTÍ která má své „jméno“. To těžko přeložitelné JaHVeH (Já jsem ten (to) který (co) jsem) je srozumitelnější např. ve formě „Jsem Bytí, (princip Bytí), Bytí samo“. Vypadá to složitě, ale v podstatě je to jednoduché a dá se to shrnout do příkladu z běžného života : Jistě že můžeme žít život bez lásky (bez Boha, beze smyslu) a nic „zlého“ se nám nestane, i v rovině existence individua to funguje. Můžeme spát se svou ženou jako dvě individua bez lásky, mít s ní děti a třeba je i dobře vychovat, ale bez lásky, nakonec umřít a být jimi pochován bez lásky a okamžitě navždy zapomenut jako bych nikdy nebyl….. život jako propastná prázdnota ve které planeta Země je jen jednou z miliónů dalších planet které se beze smyslu řítí do neznáma chladným vesmírem. To je shrnutí toho, co může nabídnout tzv. racionalistické „vědecké“ myšlení.
Jako pravý opak takového nihilismu stojí starozákonní zpráva o Stvoření, která není „učebnicí o historii světa“ ale dává této Zemi a životu na ní Smysl. Aby život nebyla pouhá existence odnikud nikam ale bytí, které jen nepřežívá, ale má smysl, vede „od počátku“ do budoucnosti. Hebrejský čas je nekonečnou přímkou začínajíci bodem stvoření na rozdíl od helenistického času cyklického, točícího se v kruhu nebo maximálně kruhové spirále. Bůh není kosmickým bohem (kosmologický ?), je Bohem této (jeho) Země a těchto (jeho) lidí na ní žijících. Mám respekt k tomu že úvodní věta je překládána v úctě k tradici, ale je zavádějící v tom smyslu že se jí rozumí že Bůh stvořil Zemi „z ničeho“, což k představě kosmického Boha navádí. První dva verše jsou původně jednou větou a sloveso „stvořil“ (bárá, tj. zformoval, upravil k určitému účelu atp.) není nejšťastnější volba. Stvoření začíná až třetím veršem Gen 1:3 nn., Bůh tvoří svým slovem, a to „slovem“ je důležité! Význam první věty je úvodem do aktu stvoření, zprávou o tom v jakém stavu byla Země než Bůh ji upravil pro život na ní, takže věcně správnější je spíš: Než Bůh zformoval (upravil) Nebesa (ne nebe-oblohu) a Zemi byla Země pustá a prázdná ale nad touto hlubinou a vodami se vznášel (pohyboval) Boží úmysl (plán). Aby byla zachována tradice a „vznešenost“ této první věty snad by stačila jen malá změna na : „Na počátku Božího stvoření Nebes a Země byla země …..“. Ale to jsem dost odbočil …. :-)
Vrátím se k tomu co jsem Vám zdůraznil kapitálkami v tom co píšete. Je to od Vás vynikající shrnutí, definování paradoxu víry, na tom by měla stavět „akademická“ teologie :-). V podstatě je všechno jednoduché. Často dojdeme k mylnému a zavádějícímu porozumění jenom proto, že jsme položili, formulovali, špatně otázku :-). Mohu jen znovu opakovat že nebudeme spěchat a máte dost času na to abyste si mohl ke všemu nejdříve klást více otázek, ohmatat si, ze všech stran abychom nemlátili „prázdnou slámu“. Židé se sami sobě smějí a říkají že když diskutují 3 Židé vyskytne se přinejmenším 5 názorů :-) :-). To je dobrá praktika, posuzovat všechno z více pozic a perspektiv pohledu než jen toho svého „úzkého“ ve kterém se právě cítím pohodlně a nenutí mne myslet. Až budete mít dojem že můžeme začít vést takový rozhovor, dejte mi prosím vědět.
Takže jsme na dobré cestě :-) …….pozdravy……… Jirka S

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód