Vinice a fíkovník.
Ježíš ve svých podobenstvích, v nichž sděluje své postoje k učení jiných stran a skupin a jejich praktikám, velmi často používá podobenství o vinici 36, která mu symbolizuje Izrael, je Bohem pronajata nehodným vinařům, kteří se chovají velmi zle k pánovu synu a zbaví jej života. Pán vinice je zato zahubí a dá vinici jiným, vinařům. Pochopitelně mluví o sobě a tehdejší situaci v národu. Jiné podobenství 37 hovoří o vinici, do které je zasazen fíkovník, zatím neplodný, ale na vinařovu radu má být ponechán do příští sezóny, třeba ponese ovoce. Toto podobenství je poučením po zprávě, že v došlo k povstání Galilejců, krvavě potlačené Pilátem, tedy jakoby nelogické, nesouvisející s událostí. A ještě předtím se jeho učedníci ptají, kdy už přijde doba k činům a z textu je evidentní, že Ježíš odpovídá na kritiku 38. Posloupnost tedy je taková, že Ježíš je vystaven kritice pro vyčkávání (otázka po času), poukázáno na jednající Galilejce, ale Ježíš odpovídá podobenstvím o problému jednoho vinaře s fíkovníkem. Jistěže toto podobenství obsahuje reálnou odpověď.
Vinice, o níž nikdo nepochybuje že symbolizuje Izrael, a fíkovník jsou jmenovány v Micheášově proroctví, pod kterými bude bydlit Izrael v Novém věku 39. Ježíš, zavržen "vinaři", ponouká k trpělivosti, že příští rok "fíkovník ponese plody". A bodlák (pohané) neponese ani hrozny, ani fíky 40. Fíkovník tedy patří k Izraeli také, ale Vinice je důležitější,váženější.
V podobenství se také mluví o DVOU synech 41, kteří jsou vyzváni k práci na Vinici a jeden z nich je Jan Křtitel, kdo je ten druhý? Když na otázku odpoví kněží a farizeové logicky správně, jsou denuncováni a poučeni, že je hříšníci předejdou do Království Božího. A s kterým ze synů se identifikuje Ježíš a s kterým spojuje Jana Křtitele?
Ať už se tak nazývali oficiálně, či se jim tak říkalo neoficiálně (žargon), rozhodně v Ježíšově podobenstvích Vinice představuje ryze "hebrejské" stoupence Království Božího, kteří upírali Ježíšovi nárok na pozici budoucího krále, zatímco "fíkovník" liberálnější část společnosti. Ježíš sám podle evangelií "hebrej" 42, jimi zneuznán a odstaven od vinice nemá na vybranou, než "bydlit po fíkem". Po radikálním přechodu na mírovou koncepci mesiáše který naplní Písma, v konečné fázi v Jeruzalému, se ovšem distancuje od fíkovníku 43 a je opět vinařem 44. Ale i potom jsou učedníci nabádáni, aby si vzali poučení od fíkovníku 45, jestli je epizoda ovšem na správném místě časově a nepatří do období aliance s fíkovníkem. Rozhodně v podobenství, kterým jsme začali, o zatím neplodném fíkovníku ve vinici, který už příští rok ponese plody, míní Ježíš sebe a rok, který má před sebou. A v Jeruzalémě, kde tato sezóna vrcholí, dojde ke smíření vinice a fíkovníku podle Zachariášova proroctví 46 .
[43]
Mat 21:19 nn;
Mar 11:13 nn; tuto populární epizodu neuvádí, zamlčují, Helenisté Lukáš (veskrze helenista) ani Jan, rovněž helenista. O Matoušově evangeliu je známo, že bylo napsáno Hebrejem pro Hebrejce.
[46]
Zach 3:10 srvn též předcházející verše, ve kterých figuruje Jóšhua(forma Ježíš), Výhonek "néser', kámen nesoucí znamení Boží, všechno atributy Ježíšovy.
Stanovisko rodiny
Marie, Ježíšova matka, teď už pravděpodobně vdova, se podobně jako Josef podřizovala stávající autoritě v názoru na to, který z jejich synů je právoplatným nástupníkem trůnu. Její názor stejně neměl společensky žádný dopad. Nadále zůstávala s komunitou, pro kterou byl nyní Jakub v pozici budoucího krále. Po Ježíšově rozchodu s komunitou, zejména pak po započetí jeho vlastní misie s renegáty, pronikaly zpět do komunity zprávy o jeho činnosti. Nebyl nevýznamnou osobou vzhledem k svému původu, komunita měla také zájem vědět, co se děje v renegátských frakcích v Galileji, odkud mohlo hrozit nebezpečí. V domovské komunitě, včetně jeho rodiny, byli všeobecného názoru, že se Ježíš prostě pomátl 80. Byl obviňován z toho, že rozdělil celé hnutí a ohrožuje tím nastolení Království Božího. To je jádrem debaty s delegací Vinice 81, která si sebou přivzala i rodinu Ježíšovu 82 , aby tlak byl co největší, a přivedli Ježíše zpět k "rozumu", pod střechu a autoritu komunity. Závazky vůči rodině byly v judaismu velmi silné, respektované. Ježíš odmítá a pokračuje ve své vlastní misii, distancuje se tak nejen od "domova", ale i od své vlastní rodiny, což bylo v té době přinejmenším velmi neobvyklé, revoluční vůči tradici otců. O sarkastickém vztahu jeho bratrů k němu nejlépe vypovídá episoda v Janově evangeliu 82a.
Na této epizodě názorně vidíme "druhou rovinu" textu.
V Markově evangeliu Ježíš vchází do domu, kde je hrozná tlačenice, že nemohli ani chleba pojíst. To je informace o tom, že opoziční strany již byly tak znepřátelené, že odmítly spolu sdílet "společenství chleba", centrální rituál vzájemnosti v komunitě. Už tento fakt, že odmítly společně "lámat chléb" byl důvodem k tomu, aby Ježíš byl považován za pomateného, text to tak také vyjadřuje. V Matoušově podání je posedlý (Ježíš) předveden, veden k zodpovědnosti. Důležitá je i zmínka o "němý", což je slovní hříčka na aramejské slovo ch-r-š, které je možno číst na více způsobů a významů. I Zachariáš, otec Jana Křtitele, byl ch-r-š tj. "němý", Josef a Ježíš byli ch-r-š. O tom více v episodě o Kázání v Nazaretu.
Ježíšova strana, vedení Svaté války, trvá na nominaci Ježíše jako krále 83 budoucího království Božího, delegace jej neuznává 84. Zástupci komunity ale i farizeové a zákoníci z Jeruzaléma, Vinice, zastávají mírovou cestu a Jakuba, bratra Ježíšova, jako budoucího krále.
Namísto uvedení argumentů o tom, že je psychicky zdráv, Ježíš nelogicky uvádí podobenství o rozděleném království. Jaký to má smysl, jestliže čteme tento text fundamentálně, tak jak je, jestliže nemáme "uši ke slyšení" a nehledáme klíč ? Samozřejmě, podobenství je naprosto namístě, protože obsahuje argumenty delegace, že Ježíš rozdělil hnutí pro obnovu davidovského trůnu 85. Je to konflikt dvou nároků na "davidovství", Ježíšův a Jakubův. Ježíš obhajuje fíkovník a jeho zelótství tím, že nejprve je třeba "spoutat" toho, kdo teď v království vládne, Římany 86. Napadá druhou stranu, že jsou to právě oni, kdo rozdělil hnutí, koho budou příští generace odsuzovat.
V Matoušově evangeliu ještě doznívá tento postoj v dalších verších a prokládá návaznost textu o rodině Ježíšově dalším kázáním, Marek, který se drží dějové posloupnosti, má tyto epizody pohromadě.
