Otázky zvenčí

Co jste kdy chtěli vědět o křesťanství a evangelících a báli jste se zeptat...

Odpověď na příspěvek: Re: Ježíšovo narození / Galilejské období 2

Od: Uživatel Evangnetu Jirka S <>
Kdy: 13. 03. 2016 02:47
Předmět: Re: Ježíšovo narození / Galilejské období 2

Povolání učedníků
V roce 29/30 v Galileji, Matouš říká "aby se naplnilo proroctví" 47, podle počítání zelótů rok započetí nové Svaté války tj. starozákonního dobývání Palestiny vyvoleným národem, zahajuje Ježíš svou misii. Jan Křtitel je uvězněn, národ je bez Proroka, Ježíš začíná podle Matoušova a Markova evangelia kázat Boží evangelium naprosto stejnými slovy jako to činil Jan Křtitel. 48 Lukáš říká, že učil v synagogách 49 a posílá jej bezprostředně do Nazaretu, ale sám se usvědčuje z omylu, Ježíš není schopen učinit to, co už učinil v Kafarnaum, ačkoliv tam přijde podle jeho evangelia teprve později 50.
První dvě evangelia nechávají Ježíše povolat své první učedníky z jemu dříve neznámých lidí, kterým dává prostě příkaz a oni jej následují. Bez námitek se okamžitě vzdávají svého dosavadního života, svých rodin, protože tento cizí člověk, kterého nikdy neviděli, to chce 51. V Lukášově evangeliu Ježíš káže z lodi, která patří Petrovi, tehdy ještě Šimonovi, a potom, jaksi na oplátku za tuto službu, učiní pro něho a jeho společníky div v podobě zázračného rybolovu 52. Ne příkazem, ale důkazem svých schopností a hmotnou odměnou.
Přesně na tomtéž místě, pro tytéž lidi, doplněné Tomášem, Natanaelem a dvěma nejmenovanými, se tento div odehrává až po Ježíšově vzkříšení v období jeho zjevování, ovšem v evangeliu Janově 53, na rozloučenou.
Janovo podání se svým časovým předstihem zhruba dvou let, tedy ještě za působení Jana Křtitele, nepředpokládá, že by Ondřej, teprve potom Šimon - Petr, byli prostými rybáři v Galileji, že by byli společníky Jakuba a Jana Zebedea. Jsou to lidé, kteří byli v blízkosti Jana Křtitele, budoucí Království Boží je pro ně tím nejdůležitějším. Pro zelóty nebyl mírový koncept Jana Křtitele nijak přitažlivý, někteří byli možná přítomni střetu konceptů mezi Janem a Ježíšem a v ústraní jeho domu vstoupí do spojenectví s Ježíšem 54. Jana Křtitele bez váhání opustí a už se o něm nezmíní. Teď nalezli toho správného se kterým se dá pro Království Boží doopravdy něco udělat. Text neříká, že by jim Jan Křtitel Ježíše představil či doporučil. Ježíš jde okolo, Jan Křtitel o něm pronáší úsudek, žádná obřadnost včerejšího dne. Dva z jeho blízkosti slyší co o něm řekl Jan Křtitel, čímž se připravil přinejmenším o jednoho stoupence, Ondřeje, o druhém z nich se později nemluví.
Jestli je text věrný události a Jan Křtitel nazval Ježíše "Beránkem Božím" 55,neřekl Jan Křtitel nic, pod čím by si někdo z jeho současníků mohl představit Mesiáše. Takový termín byl neznámý, nanejvýš "skopec, který vede stádo proti nepřátelům 56. Rozhodně však můžeme říci, že nic z chování Jana Křtitele vůči Ježíšovi, pokud by v něm Jan opravdu vyznával budoucího Mesiáše (tj. toho lepšího než je on sám), nevedlo k masovému odchodu Janových učedníků aby Ježíše následovali. V případě farizejů máme dost zpráv o těch kteří stáli na straně Ježíše a varovali ho před nebezpečím 56a , což se o Janových stoupencích říci nedá. Ani po smrti Jana Křtitele se z jeho učedníků téměř nikdo nepřidal k Ježíšovi.
Janovo evangelium velmi živě líčí povolání prvních učedníků, na rozdíl od suché zprávy Matouše a Marka, naprosto jinak. Není tu Jakub a Jan Zabedeus, ale Ondřej představuje nového Mistra jako Mesiáše, možno říci i krále, svému bratru Šimonovi a ten jej okamžitě přejmenovává na Kéfu. Kéfas, Petr, v obou případech znamená Skalník. Ježíš druhý den opouští Jana Křtitele a má namířeno do Galileje, ale ještě předtím se spojí s Filipem, o kterém se později dovídáme že disponoval pokladnou 57 a pocházel ze stejné komunity jako Šimon a Ondřej. Filip vyrozumívá Nataneala, že se spojili s Ježíšem, synem Josefovým, z Nazareta, tedy podrobně Ježíše identifikuje. Nathanael ovšem nemá valného mínění o Nazarétu, nic odtud nečeká. Jde s Filipem k Ježíšovi, který jej označuje za pravého Izraelitu ("Hebrejce"?). Nathanael chce vědět odkud Ježíš zná jeho přesvědčení 58, Ježíš mu odpoví, že ho již předtím viděl "pod fíkem".( V pešeru bychom to interpretovali, že jej Ježíš viděl ve společnosti liberálních židů jak zastával konzervativní"hebrejský" směr.). Ale i Nathanael, Hebrej, mu přiznává veškeré hodnosti včetně nároku na královský trůn 59. Ježíš zpochybňuje Natanaelovu motivaci ke změně z prvotního odmítnutí na absolutní souhlas, jako podmíněnou tím, že jej viděl pod fíkem (vyjednávat s fíkovníkem, což by mohlo být v komunitě vedené Janem Křtitelem kompromitující). Není bez zajímavosti, že Šimon, nyní Kéfas později Petr, je nazýván synem Jonášovým, nejednotně v evangeliích s variantou Janův. Je to jen jiná forma jména Jonathan, stejně jako jméno Natanael 60. Patřili Petr a Ondřej nějak k Natanaelovi, třeba jako žáci či stoupenci? Z textu vyplývá, že Natanael měl vyšší autoritu, Filip jej žádá o radu a Ježíš má potřebu přesvědčit jej. Šimon Petr s Jakubem a Janem Zabedeovým doprovázejí Ježíše během jeho pobytu a činnosti v Galileji a všech místech jeho činnosti. Filip je jmenován při zázračném nasycení 61, jako správce jejich pokladny, stejně i Ondřej je pravděpodobně pověřen starostí o zásoby 62. O Natanaelovi není řečeno, že by jej doprovázel. O tom podrobněji v poznámce k Dvanácti. Je však namístě objasnit alespoň základní poznatky o jejich příslušnosti v tehdejší době, která nám napoví o Ježíšově tehdejších svazcích.
Šimon,Kéfas či Petr chodil ozbrojen 63, patřil tedy k zelótům a jeho přejmenování na "Skalník" by mohlo nasvědčovat tomu, že byl předákem, stejně jako jím byl v Ježíšově skupině. Příslušnost k zelótům by mohlo potvrdit i ono "baryonim" překládané jako syn Jonášův 64, označení pro psance, vyhnance a extrémisty, spojované také s Judasem Galilejským 65. Zastával "hebrejský" směr liberálnějšího pojetí a celý život kolísal mezi tímto a helenistickým přesvědčením 66. Nemůžeme vyloučit, že "baryonim či bar Jóna" se nevztahuje k Natanaelovi, viz.výše, který je přímo za "Hebrejce" označen.
Ondřej, jmenován jako bratr Petra a dříve příslušející pod Jana Křtitele, o němž není mnoho zapsáno.
Filip, související s Natanaelem a pravděpodobně i Petrem a Ondřejem (další pojítko mezi Petrem a Natanaelem), kromě výše uvedené zmínky, zaujímá později dost důležité postavení v protocírkvi, viz.Skutky.
Jakub Zebedeus, jehož otec Zebedeus je zmiňován v Matoušovi 67, nepatří ke skupině prvních učedníků podle Janova evangelia. Ježíšem je jmenován "Syn hromu" 68, což nasvědčuje na jeho příslušnost k zelótům, stejně jako stětí mečem v r.44 [69]. Zajímavé je, že přes své významné postavení v Ježíšově skupině, není vůbec později zmiňován, kromě evangelií a zprávy o smrti 70. Podle evangelií se v pozdější skupině Dvanácti projevuje jako ambiciózní, dožaduje se vyšších poct, spolu s bratrem Janem 71 Zebedeem.
Jan Zebedeus, uváděný jako bratr Jakuba, stejné charakteristiky jako předešlý "Syn hromu", tedy pravděpodobně zelóta. Podle tradice je spojován s milovaným učedníkem Janova evangelia. V prvotní protocírkvi je zmiňován po boku Petrově 72 v hodnosti "sloupu jeruzalémského sboru".
Petr, Jakub a Jan jsou v nejužší blízkosti Ježíšově, všude jej provázejí (snad jsou i osobní stráží budoucího krále) a jsou tedy svědky veškeré jeho činnosti. Funkci předáka v jejich trojici představuje Petr. Tak zaznamenávají synoptická evangelia. V Galileji se společně pohybují z místa na místo, někdy změní místo i vícekrát v jednom dni. Nemají stálé bydliště a porůznu se vyskytnou pod střechou sympatizujících lidí, ale hned zase odcházejí jinam. Většinou je vidíme na pustých místech. Ježíš si na tento život psance, jakým žili "baryonim", stěžuje i v evangeliích 73. Na veřejnosti vystupují inkognito a když jsou náhodou poznáni, nebo se prozradí svou činností, výslovně zakazují, aby dotyčný o tom řekl někomu dalšímu 74. Ježíš se dožaduje mlčenlivosti i od Petra, Jakuba i Jana vůči ostatním, kteří je provázeli 75. Rozhodně to není způsob, který by volil někdo, kdo získává pro své učení popularitu na veřejnosti. A Ježíšův program je vyjádřen v Matoušovi jasně 76.Je rok 29/3O, to je rok počátku Svaté války v počítání i diasporních Therapeutů, zelótů, kteří měli důležitou pozici ve skupinách odmítnutých Janem Křtitelem, ve fíkovníku, který už tentokrát ponese plody 77.
V Janově podání je možná tato koalice spodobněna v epizodě "svatby" v Káni Galilejské, která je uvedena spolu s ostatními epizodami v souvislém celku, v němž Ježíš získává své spojence z různých skupin, tj. ze samařských Magiánů a zelótů 78. Židé zpravidla nenašli dobré slovo pro Samaritány a vyhýbali se území Samařska, i jen jím projít. Ježíš se vyjadřuje o Samaritánech velmi pozitivně ( Luk 10:29-37 ), dokonce je představuje jako lepší než Židy (kteří ho odmítli), a hledá v Samařsku úkryt, má jistě důvod proč je s nimi v dobrém vztahu. Už termín "Kána" souvisí s zelótstvím, svatba je uzavřením koalice. Ježíš "ženich", degradovaný z pozice zástupce davidovců pro království Boží na nižší pozici (v rituálu společenství při "lámání chleba" je víno součástí pro vyšší zasvěcence, pro nižší voda), je ustanoven do pozice představeného této nové komunity, samozřejmě s právem vysluhovat víno. Proměnil tedy vodu ve víno. Rovněž se v textu promítá nesouhlas s jeho matkou, jakkoliv upravený 79. Ani "nehistorické" Janovo evangelium nemůžeme považovat za totální výmysl věroučných záměrů, historickou fantazii. Jestliže obsahuje skutečné lokality, příběhy k nim se vážící, které navíc nejsou věroučně nutné ani podstatně důležité, jistě k nějaké události v této lokalitě došlo, jakkoliv její interpretace je zkreslena. V podstatě je mnohem těžší si takovou epizodu vymyslet se vším všudy.
[47] Mat 4:14 srvn Isa 9:1 n
[52] Luk 5:1-3 nn srvn. Jan 21:1 nn
[53] Jan 21:1 nn
[55] Jan 1:36 Termín "Beránek Boží" jako označení pro Mesiáše zná a užívá jen Janovo evangelium a může to být termín aplikovaný zpětně, odvozený z toho že Ježíš byl obětován při svátku Pascha, obětování beránka, stejně jako ve Skutcích a epištolách
[56] viz A Novotný: Biblický slovník str 65; Jan K tedy označuje Ježíše negativně: jako vůdce ozbrojené skupiny
[57] Jan 6:5 n: zatímco tato funkce je spojována s Jidášem
[58] Jan 1:47 nemluví se o příslušnosti k národu, každý z těchto lidí byl "Izraelitou", ale o "Hebrejci" viz. Dobový rámec_Směry.
[60] asi jako Elisabeta, Alžběta, Eliška, Běta atp
[61] Jan 6:5; zde je Jidáš pouze zmiňován jako ten, kdo jej má zradit, není přítomen, ale srvn. Jan 6:71 apod.
[62] Jan 6:8-9 n
[64] Mat 16:17 apod
[65] viz Křesťanská revue XLIII č 7 str 151
[66] měnil později svá spojenectví s Pavlem zpět k judaistům Jakubovým, přes svou vlastní skupinu zpět k Pavlovi. Srvn. např. 1Kor 1:12 a Gal 2:11-12
[69] náboženští provinilci jsou ukamenováni: političtí sťati mečem
[76] Mat 10:34; pozdější Lukáš pozměnil výrok na přijatelnější pro učení protocírkve v Luk 12:51, ale zaznamenává výzvu Ježíšovu v Luk 22:36
[78] Jan 2:1 nn
[79] Jan 2:4 Ježíš oponuje matce a dodává, že jeho hodina (potvrzení správnosti konání) přijde, naplní se.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód