Petře, e-mailu se vyhýbám co nejvíce proto, že jsem zažil příliš mnoho virů nalepených na e-mail, příliš mnoho spamu od hackerů kteří někde vyloví tvoji adresu. Čím více člověk používá e-mail, tím většímu riziku se vystavuje. Nejsem motivován žádnou publikační snahou, tady je prostě prostor ke komunikaci na toto téma, je to evangelická WEB.
Ještě malou poznámku k povaze evangelií, na kterou skupinu lidí je to které zaměřeno a jejich literární styl.
Matoušovo evangelium je zaměřeno na Hebrejce (Židy) a prošlo několika fázemi. První verze byla asi jen tím co nazýváme „ztracená“ Logia, tj. Slova. V židovství se z proroka atp. nejdříve zaznamenává „halacha“ (slova, učení) a tzv. „hagada“ (jeho příběh) teprve dodatečně. To byla asi první forma Matouše, samozřejmě v hebrejštině (aramejštině, dále hebrejštině). Je mnoho studií o tom jestli „příběh“ má Matouš od Marka či naopak, ale to není důležité. Další fáze asi byl Matouš doplněný Markem v hebrejštině. Matouš, kterého máme k dispozici je překlad do řečtiny. V jeho evangeliu je primárním sdělení a příliš mnoho nestylizuje. Matoušův konzervativnější judaismus je evidentní uč jen z toho, že pro království Boží používá termín království Nebeské.
Markovo evangelium je jako „příběh“ asi nejstarší, poněkud liberálnější, je považováno za věcně nejspolehlivější. Jeho jazykem byla asi aramejština kterou při psaní překládal do řečtiny, protože jeho řečtina je chudá.
Lukášovo evangeliu je mladší. Lukáš, druh a vyznavač Pavla, je pravděpodobně proselytou s helénským myšlením a kulturou. Snaží se získat co nejvíce informací a zdrojů „z druhé ruky“ pro své evangelium. V duchu své kultury po vzoru řeckého literárního stylu podává evangelium jako „epos“, jako román. Byl vzdělaný a pochopitelně bravurní v řečtině takže každý i drobný zdroj informace o nějaké události rozepíše v tomto stylu na delší literární útvar.
K Janovu evangeliu už jsem se vyjádřil.
I když valná většina lidí kteří se zabývají texty evangelií považuje událost narození za nespolehlivý text, jsem přesvědčen že historické jádro má už jen proto že je vlastně v neprospěch Ježíše (viz. níže). A důsledky jeho narození mimo manželství se táhnou celým jeho příběhem v evangeliích.
Jakkoliv epizoda narození Ježíšova není nutným argumentem pro nárokování jeho mesiášství a dvě ze čtyř evangelií ji neuvádějí, jakkoliv může a je obarvena kulisami doby zápisu, nemůžeme jí upřít jistá historická jádra. Zejména už proto, že obsahují informace, které jsou Ježíšovým "handicapem", které kompromitují jeho způsobilost k nároku na to že je dědicem davidovské dynastie. Centrální informací v těchto dvou zprávách je ovšem Ježíšův rodokmen, důkaz jeho davidovského původu, který naopak opravňuje Ježíšův nárok na pozici "davidovského krále" v koncepci království Božího s obnovenou světskou vládou Jistě je historickým jádrem to, že Ježíš se narodil mimo legitimní manželství, což je v evangeliích zeslabováno konstatováním, že se tak stalo z Boží vůle. Tato okolnost je natolik silným faktorem v jeho životě a působení, že ji nelze přejít. Kdyby to nebyl historický fakt, jistě by si vymysleli ideálnější start. Historickým jádrem je i to, že pocházel z davidovské dynastie, ve které prvorozenství hraje důležitou roli a jeho nárok byl tudíž ohrožen. Historickým faktem je i to, že jako Žid byl obřezán, vzdělán, že prošel Bar Micvou. Že v případě aristokratické rodiny se tyto obřady udály na přiměřené úrovni za účasti přiměřeně postavených lidí. Spíš musíme zapomenout na všechny ty bukolické kulisy chudoby, prostoty a naivity, kterými je tato epizoda opředena ani ne tak v textu evangelií, jako v naší mysli.
Narození Ježíšovo.1
Ježíš se narodil v Betlému z důvodu uvedených v evangeliích, ale předpokládá se že dětství prožil v Nazaretu. Nazaret se nevyskytuje jako lokalita ve
SZ, neodpovídá popisům v evangeliích ve srovnání s dnešním Nazaretem. Matouš se odvolává na proroctví, ale ta mluví o nazirejství, či néser "výhonek". Také Ježíš je nazýván Nazorejský ve většině případů novozákonních spisů 2. Skutečnost nasvědčuje tedy spíš tomu, že se hovoří o místě obydleném Nazirejci. Ať už žili Josef a Marie přímo v takové komunitě, či mimo ni, byli s ní pravděpodobně ve velmi úzkém styku, potenciálních "davidovců" nebylo nazbyt. Josef, jako příslušník nejvyšší aristokracie, byl zavázán předpisy k manželství a udržování rodu potomstvem, podle stanovených pravidel. Pravidla zavazovala vstoupit do stavu "zasnoubení" s trváním několika let, potom následoval první sňatek "zkušební" ( kdyby se nevěsta prokázala neplodnou je zrušen), a tři měsíce po početí se uzavíral konečný sňatek. V období mezi zasnoubením a prvním sňatkem nebyl pohlavní styk dovolen a nevěsta byla nazývána pannou. V případě Josefa a Marie došlo k nehodě a Marie otěhotněla dříve, než byl uzavřen první sňatek. Josef hodlá svazek zrušit (Matouš), protože dítě by nebylo právoplatným nástupcem trůnu, jelikož se narodilo mimo manželství. Marie hledá útočiště u své příbuzné Alžběty (Lukáš) a zůstává u ní po tři měsíce rizikového těhotenství. Josef mezitím se utíká o radu k představenému komunity Simeonovi "andělovi". Podle legendy byl tento Simeon synem Hilelovým. V Jeruzalémě vlastním je Veleknězem jiný Simeon, Boethus, známý svou nesmlouvavou striktností ve věci Zákona, nicméně právě tak nesmlouvavou opozicí proti Herodovi Velikému. Jeho dcera byla manželkou Herodovou a za konspiraci otce proti Herodovi byla potrestána rozvodem a jejich syn Filip byl zbaven nároku na trůn.
Josef na radu "anděla" přijímá Marii zpět a setrvává s ní ve svazku zasnoubení takže Ježíš se narodil mimo maželství 3 v roce 7-6 BC, v Betlémě podle evangelií "aby se naplnila proroctví"
Mich 5:1 n s
Mat 2:5-6. (Někteří soudí v Kumránu, jehož část se prý nazývala Betlémem a budova Jesle).
V každém případě je lidským synem Josefovým, jak tvrdí i jinak spirituální Pavel 4. Navíc se narodil se stigmatem "nemanželského lože", takže jeho nárok na královskou hodnost byl uznáván či neuznáván podle toho, jakou školu a skupinu zastávali stávající představení komunit a v Jeruzalémě Velekněz. V zelótském hnutí byl rozhodně uznán i skupinou liberálních Magiánů 4a, Samaritánů, což se také promítá do Matoušova podání, ve kterém se tři zástupci, "Mágové" vzdávají hold budoucímu, teď i jejich davidovskému králi. Herodes, který se pochopitelně cítil ohrožen Davidovci v nároku na trůn, se snaží získat informace všude. Dozví se ke svému překvapení že i samařští Magiani následují "hvězdu" (Davidovu) v protiherodovské koalici 6 . Dostává se mu ovšem vysvětlení, kterému špatně porozumí, protože Samaritáni počítali odlišně letopočty s rozdílem dvou let 5.
Jeho obřezání v Lukášově podání, které se pochopitelně odehrává v druhém "Jeruzalému", v Kumránu, se zúčastňuje představený Simoen a za ženskou komunitu prorokyně Anna, který v něm uznává budoucího krále Království Božího. Josef je navštíven opět "andělem" Simeonem, po Mágiánů, a je mu doporučeno odejít s dítětem do "Egypta", což znamená ukrýt se někde v pustině. Setrvají tam až do Herodovi smrti tj. do
r.4 BC.
V roce 6 AD je Ježíšovi 12 let a má podstoupit důležité zasvěcení Bar Micva, kterým se oficiálně osamostatňuje z péče matky a vstupuje do zaučovacího stupně výchovy. Situace v zemi je ovšem naprosto jiná. Herodovec Archelaus je zbaven trůnu a země je degradována na provincii Syrie, spravovanou prokurátory, Veleknězem je Annáš, který zastává mírové nastolení Království Božího a přátelské vztahy s Římem, liberální Saducej. Protože v komunitě zelóti s Judasem Galilejským ztratili po porážce vliv a ze strany Velekněze v oficiálním Chrámu v Jeruzalémě odpadla překážka k podporování Davidovců jako potenciálních králů, nebylo důvodu, proč by nemělo dojít k usmíření s oficiálním Jeruzalémem. Liberálním Annášem je Ježíš uznán jako právoplatný nástupník trůnu. Tato koalice je pro mírové řešení a skutečně prosperuje po mnoho let. Ježíšova Bar Micva je příběhem dvanáctiletého Ježíše v Chrámu Jeruzalémském v Lukášově evangeliu. Pravděpodobně sem také patří "anděl", který oznamuje "na zemi pokoj mezi lidmi" při epizodě narození 7, mírová koalice. Bar Micva je považována za druhé narození, takže Lukášovo spojení Ježíšova narození se soupisem Quirinovým je vlastně namístě.
Matoušovo evangelium je definitivně ranějším a spádá do doby otevřeného odboje proti Římu, doby jisté jednoty se skupinami ze Samařska, proto i "Mágové" následují hvězdu (Davidovu). Nemá důvod jejich dávnou "koalici" vyretušovat. V době sepsání Lukášova evangelia bylo po tomto spojenectví veta, namísto spojenectví ostrý odsudek (
Skut 8:9-11). Lukáš tudíž retušuje, žádní Mágové, a tuto mezeru vyplní výjevem pastýřů stád, pokud to ovšem není "slangový" termín pro vůdce a členy komunity.
[4a] Samařští Magiani neuznávali Jeruzalém za centrum Judaismu a Chrám jako jediné sídlo Boha. Rekrutovali se z diasporních Esénů, zejména ze Samařska, liberálnějšího směru v praktickém životě. Některé skupiny byly extremně nacionalistické a zástávali konzervativní postoj ve věci obřízky a praktik Zákona. Byli ostrými oponenty Říma a Herodovců. V textech je zmíněn Šimon v
Skut 8:9 .
[5] rozdíly byly způsobeny typem kalendáře tj lunární a solární, který tehdy ta která skupina zastávala. Rozdíly se promítají i do datování v Janově evangeliu což jenom potvrzuje autorovu příslušnost k jiné skupině
[6] Samaritáni obecně v poměru k Židům, Judejcům, si byli vzájemně cizinci. Ačkoliv měli společné předky, díl historie: rovněž náboženský základ, neměli se tradičně v lásce Neuznávali Jeruzalém jako svaté město a Chrám jako dům Boží. Ale i oni očekávali formu vykupitele zv Tábeh. Diasporní Eséni v Samaří byli převážně extrémními nacionalisty, zelóty. V židovském povstání proti Římu (66-70) povstali na podporu judejských Židů i zelóti v Samařsku. Opevnili se na hoře Garizim a mnoho jich bylo pobito.
Rodina Ježíšova
Jako potomci dynastie Davidovců nebyla rodina pochopitelně chudá. "Chudí" je termín pro Esény, kteří žili v "klášterech", v komunitách jako byl Kumrán, mnišským způsobem života, jakkoliv v civilním životě měli majetek, zejména příslušníci vyšších vrstev. Sociální terminologie v dnešním pojetí není aplikovatelná na tehdejší společnost. Komunita byla obklopena pustinou a byla tudíž závislá na přísunu zvenčí. To jsou "chudí" evangelií 8 a epištol, do kterých již proniká podíl některých komunit na prvotním protokřesťanství 9,a můžeme v nich vystopovat finanční praktiky původní misie pro Království Boží 10. Právě "chudí" mají největší podíl na přípravě příchodu tohoto Království 11. Tito "chudí", kteří se přidali k prvokřesťanské straně jsou později známí pod týmž jménem, Ebionité. Na tomto modelu je založena i prvotní komunita "sboru" ve
Skut 4:32-35. I Josef či Ježíš byl tedy "chudý", jestliže pobýval v komunitě.
Každý Žid musel být vyučen v nějakém praktickém řemeslu, ať byl prostý či příslušníkem vyšších vrstev a neměl to zapotřebí. O Pavlovi, který byl také aristokrat víme, že byl vyučen v zhotovování stanů. Není důvodu nevěřit, že Josef byl vyučen tesařem/kovářem, ale samozřejmě se řemeslem neživil. Zprávy v evangeliích, kde je Ježíš spojován s tímto řemeslem, ať už sám byl také vyučen tesařem či zvolil jiné řemeslo, jsou ale pravděpodobně o něčem úplně jiném 12. K tomu blíže v poznámce níže a k epizodě o Nazaretském kázání.
Ježíš byl časově prvorozeným Josefa 13, ačkoliv narozený před právním sňatkem, a v rodině Josefa a Marie se narodili další chlapci o nichž máme zprávy 14, v pořadí Jakub, Josez (var.Josef), Juda a Šimon, už v legitimním manželství. V případě představeného komunity či Velekněze (od r. 6 spojení komunity s Chrámem) s liberálnějším stanoviskem, je následníkem uznáván "prvorozený" Ježíš, ale v případě konzervaticů je následníkem uznáván Jakub, první z legitimního manželství. Všichni tito bratři zaujímali v Jeruzalémské protocírkvi později velmi vysoká a rozhudující, když ne nejvyšší, postavení.
Jakub, jinak také "menší"- mladší, vysokého vlivu v Chrámu a veřejném životě 15, po Ježíšově ukřižování representuje "davidovce" v očekávaném království Božím. To potvrzuje i to, že nebyl nikdy hnán k zodpovědnosti, napadán či postaven před Veleradu, které se apoštolové, jako třeba Petr či Pavel, zodpovídají z úchylkaření. Josef (Jozes) "Justus"16 "Barsabáš", a Juda "Barsabáš" mají vysoké hodnosti v protokřesťanství.
Šimon přebírá vedení, tehdy už Judeokřesťanů po mnoha frakčních děleních a rivalitách, po osamostatnění větve Petrovy a Pavlovy -mateřské větve budoucího křesťanství, po svém bratru Jakubovi.
Davidovce, teď už jediného budoucí krále očekávané říše(království Boží, representuje Ježíšův otec Josef od
r.6 s uznáním od oficiální Velerady.
Od roku 18 je Veleknězem Josef Kaifáš, zeť Annáše. Jakkoliv má Annáš stále pozici respektovaného poradce a požívá vážnosti, je nadále nazýván Veleknězem v Novozákoních spisech 17, Kaifáš neuznává Ježíšův nárok na trůn, ale Jakubův. Josef se nejspíš podvoluje rozhodnutí autority. V komunitě není názor jednotný, liší se podle zaměření té které skupiny, Ježíš je zpravidla uznáván helenisty, konzervativní "hebrejové" uznávají Jakuba. Podle nejistých zpráv Josef umírá
r.23.
[16] přízvisko JUSTUS - Spravedlivý je vztahováno na rodinné příslušníky davidovce Josefa. Na Ježíše samotného ve
Skut 3:14;
Skut 7:52;
Skut 22:14;, na Jakuba podle církevní tradice; na Josefa/Jozesa ml. ve
Skut 1:23 . Podobně užívali přízvisko BARSABÁŠ - syn soboty; Jozes v
Skut 1:23 a Juda ve
Skut 15:22 . Odráží se tu patrně
SZ proroctví o Davidovi Spravedlnosti
Jer 23:5 a
Jer 33:15 nn
Poznámka
Jako potomku davidovské dynastie se jistě Ježíšovi, stejně jako jeho bratrům, dostalo mnohem vyššího vzdělání než běžnému židovskému chlapci. A z textů je zřejmé že tento fakt byl ve všeobecné známosti a respektován. V Lukášově evangeliu a je titulován Rabbi_Učitel i od lidí se kterými se setkává poprvé, stejně tak je respektován při jeho vyučování v synagogách b a při veřejných vystoupení. Je mu také přes potřebných třicet let c , předepsaný věk pro způsobilost k nároku na titul rabína a vyučování v synagogách, bez kterého by nebyl k vyučování v synagoze připuštěn a v jeho následujících veřejných vystoupení vůbec respektován.
Další důležitou předepsanou podmínkou pro rabína_učitele je ale i to, že rabín_učitel musí být ženatý d . Kdyby Ježíš tuto podmínku nesplňoval nemohl by v synagogách vyučovat, což by bylo v naprostém rozporu s texty evangelií. Církevní tradice a teologie "a proiry" předpokládá že Ježíš nikdy ženatý nebyl protože v novozákonních textech to není nikde zmíněno. Ale ani termín z Pavlovy teologie že "Ježíš byl bez hříchu" nás neopravňuje k takovému tvrzení, protože svazek manželství není v judaismu "hříchem". Naopak je tím nejprvotnějším a nejzákladnějším Božím příkazem pro člověka e a je hříchem jej nesplňovat. Pro Žida, tedy i pro Ježíše i Pavla, je svazek manželství takovou samozřejmostí, že nebylo tedy nutné tuto skutečnost vůbec zmiňovat.
[d] viz. Biblický slovník heslo Učitel
Všechno je fakultativní !!! Uvítám přípomínky a jiné názory, prohovoříme a případně si opravím názor.
Jirka S
