Po pár týdnech přispívání do diskuse musím konstatovat že z ČCE, ke které se hlásím, zůstal z Českých bratří asi už jenom název. Jak mohla zapomenout na to že to byli Čeští bratří kteří zpochybnili oficiální učení církve v tom, v čem odporovalo biblickému textu, oproti papeži postavili Bibli. Zapomenout že přišli s něčím novým a neslýchaným, tudíž nepřijatelným, že byli z pozice církve těmi nejhrubšími kacíři, nepřátelé křesťanské víry, vyznavači antikrista … atd. A jaké nepředstavitelné hereze se dopustili a dopouštějí když popírají fyzickou transsubstanci těla a krve Ježíše při Večeři Páně.

Narážím tady asi jenom na ty kteří na to zapomněli a když vyslovím nějaký názor pro ně neobvyklý, zneklidňující a ohrožující jejich dosavadní porozumění biblickému textu, mě napadnou že jsem „zašel příliš daleko“, samozřejmě z jejich pozice protože oni neudělali jediný krok vpřed, že jste heretik, ateista, farizej a saducej a to vše v jedné osobě :-). Takže z toho mám pocit že ČCE zapomněla na svou minulost, zkostnatěla a podlehla stejné iluzi „neomylnosti“ jako ta církev od které se kdysi odvrátili a byli raději těmi heretiky, protože rozuměli biblickým textům jinak.

Vážím si ČCE proto že to není jen formální křest a odříkání pár nabiflovaných textů, ale znalost a studium biblických textů na kterém by měla stát víra. Před dlouhými lety jsem narážel na teologické názory že v evangeliích zůstalo z historického Ježíše jen pár proslovů, nebo na „moderní“ teologie sociální (spíš socialistické, časté v Jižní Americe) tj. Ježíš jako sociální reformátor….atd. Ale nesouhlasil jsem ani s názorem velmi inteligentních a osvícených duchovních, mých přátel, že Ježíš evangelií a víry je „jiný“ než Ježíš historický. Nemohl jsem souhlasit už jen proto, že od událostí uplynula příliš krátká doba aby bylo vše zapomenuto a ještě žili očití svědkové, jsou tam texty které si odporují nebo nemluví ve prospěch Ježíše v té zidealizované podobě jak si ho lidé většinou představují. Jeden velmi raný papež prý o některých Ježíšových výrocích prohlásil, že by bylo lépe kdyby to neříkal :-). Takže jsem se pustil do „historické rehabilitace“ evangelií a potažmo tedy i další textů NZ. Jenže s tím je spojena potřebná znalost dobových náboženských, společenských, kulturních a politických reálií a myšlení. A nakonec i jazykových, ani ne tak nabiflovat slovník, ale porozumět „duchu“jazyka , jak se v tom jazyku myslí, v tomto případě neschopnost abstraktní řečtiny plně vyjádřit obsahy hebrejštiny – aramejštiny (dále hebrejštiny), konkrétního jazyka. A tento problém se jen zesiluje dalším překladem třeba do češtiny, angličtiny atp. A také pokud je to možné snažit se rozpoznat i žargonové výrazy té doby (viz. níže). Tady je „zakopaný pes“ proč se lidé se kterými diskutuji cítí ohroženi ve svém přístupu k biblickému textu a závěrech z toho vyvozených pro svou víru. Nazývají to buď herezí nebo „vědeckým“ (myslí ateistickým) přístupem k textu, protože jim to bere jejich iluzi, zatímco je to přístup hlubší a poctivější než jen znalost pár veršů vytržených z kontextu.

Mluvíme o textech NZ starých skoro 2000 let ale stačí pár století aby se nerozumělo nějakému textu který říká že Evropu rozdělovala „Železná opona“. Člověk neznalý dobových reálií, to bude interpretoval fundamentálně. Když mu to budete vyvracet, bude argumentovat tím že „je to tak přece napsáno“ a vy si vymýšlíte a jste lhář.

I když autor textu NZ ovládal oba jazyky jsou vlastně překladem z jeho hebrejského myšlení a terminologie, kultury, pokud možno nejvěrněji do řečtiny, která ale je vybavena jen slovníkem potřebným pro řecké myšlení, náboženství, kulturu atd. Řecké „Christos“ (doslova pomazaný) zdaleka nemůže vyjádřit obsahovou bohatost hebrejského „Mašíách“. Když to budeme posuzovat bez znalosti hebrejského obsahu, jenom proto že je to zapsáno v řečtině, bude to pro nás Ježíš někdo, kdo je něčím pomazaný či umazaný. A není to jen problém náhradních obsahů řeckých slov pro hebrejská, ale celkového zkreslení obsahů řeckým myšlením. Třeba modlitbu Páně máme zachovanou v řečtině jako „pater emon o en tois ouranois agiastheto to onoma sou …” což překládáme do češtiny jako “Otče náš, jenž jsi v nebesích ( jako lokalizování, kde Bůh je), posvěť se jméno tvé …”. Ale to není modlitba kterou pronesl Ježíš v aramejštině, její přesný obsah. Ježíš třikrát oslovuje Boha (3x je v židovství “opravdově”) přičemž židé nevyslovovali jméno Boží a nahrazovali je zástupným vznešeným slovem, v tomto případě Otec, Nebesa, svaté Jméno, . Takže Ježíš se modlí: “Abba, ha šamajím, ha šém …”. S jakou nevraživostí bych se tady asi setkal kdybych řekl že naše modlitba Páně není modlitbou Ježíše :-).

Faktor dobové "žargonové" terminologie nalezneme prakticky v biblických textech všude.Z tisíců případů uvedu pro příklad "synové Abrahámovi", "Babylon", "Egypt", "Vinice a fíkovník" atd.atd. Slovo pešer je užito ve SZ s významem "vykládání snů", kdy Josef a Daniel mají schopnost a znalost vykládat význam snů, jimiž Bůh cosi sděluje "nevědoucím", kteří neznají skryté významy a symboly sdělení, které na první pohled nedává smysl. Ježíš také říká svým učedníkům:"Vás učím tajemství Království Božího, ale k ostatním mluvím v podobenství".Ti, kteří mají "uši ke slyšení" porozumí tomuto tajemství. Jeho podobenství, jeho učení a často i konání, jsou jednoduchá k porozumění, pokud zůstaneme u slov, ale mnohem komplexnější v přeneseném významu na tehdejší dobu, jestliže máme k tomu patřičné znalosti - klíč. U starozákonních proroků interpretujeme jejich sdělení automaticky jako "pešer", Nový zákon je ze stejného prostředí a těsta. Stejně jako v 2000 let starých textech NZ i my používáme žargonové termíny. Před, a po okupaci 1968, se říkalo a psalo že v Kremlu zasedali “jestřábi a holubice”. Možná že tomu už nerozumí ani mladší lidé, natož lidé po pouhém století. Ale interpretovat to fundamentálně, tedy jako ptáky “protože je to tak napsané”, je naivní bláhovost.

Nemohu tedy nepoložit otázku jestli dnešní ČCE je pokračováním přesvědčení Českých bratří v principu víry založené na biblických textech, znovu je dále znovu a znovu studuje, jestli jsou pro ČCE stále “živé”, tedy schopné nově oslovit. Nebo už všechno bylo řečeno a oficiálně ustanoveno, takže nikdo už není vůbec na nic a na nikoho zvědavý? Zatím nemohu nevzpomenout na tzv. “Desatero českého intelektuála” z dob disentu: “Nic neříkej, ale když už to musíš říct nic nepiš! Když už to musíš napsat, nic nepodepisuj! Když to podepíšeš, pak se nediv!” :-)

Děkuji za trpělivost a pochopení Jirka S