Pane Jirko S.,

to že když Ježíšovi apoštolové nebyli farizeji, ale prostými neučenými lidmi z prostého kraje, přeci ještě naprosto neznamená jistotu, že nemohli věřit ve zmrtvýchvstání. Je jako říci, že „laikové“ v církvi nemohou věřit v to, v co věří kazatelé.

Předpokládám, že i pozdější následovníci Ježíšovi jaksi navštěvovali synagogy, kde učili farizejové. Apoštolové byli ale zjevně přítomni tomu, co odpovídal na dotaz saduceů Mt 22,23-33.

Farizeové byli v posměchu u saduceů, saduceové u farizeů. Nebyli tedy posměchem u ostatních, ale i druhých nebo jiných, jinak věřících, a v tom je rozdíl.

Po svém zmrtvýchvstání Ježíš pokáral své apoštoly, že neuvěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného Mk 16,14. V Matoušově evangeliu, ale i v dalších, je psáno, že o svém zmrtvýchvstání, že bude vzkříšen, Ježíš apoštolům říkal Mt 16,21 Mt 20,19.

Apoštol Petr (i za ostatní apoštoly a jiné učedníky) dosvědčoval Kristovo vzkříšení a to i Písmem Sk 2,22-36 Sk 5,30 Sk 10,39-41.

Rozdíl mezi „být probuzen z mrtvých“ a „vzkříšen (tedy povstat) z mrtvých“, který naznačujete, je zcela vágní. Rozdíl mezi probuzením mrtvého opět k životu, a oživením mrtvého opět k životu, je jen časový. Izraelci si dovedli představit přebývání mrtvých v šeólu, snad i lépe nedovedli si představit absolutní zánik života.

Pavel i odpovídal na virtuální otázku, v jakém těle tedy mrtví povstanou, když se jejich tělo rozpadlo v prach a přirovnal člověka k semeni, ve kterém přebývá život, který jednoho dne vzklíčí 1Kor 15,35-50. Ač tedy se tělo rozpadne v prach jako skořápka semene, život vzklíčí v novém těle např. jako rostlina. Pavel byl farizej, ne saducej. Pro farizeje smrtí život nekončil. Pavel tedy nemohl učit o vzkříšení zaniklého života, ale o probuzení života, který „usnul smrtí“ a povstane k životu. Pro Pavla je smrt spánkem (života) 1Te 4,13-15.

Mezi zahynutím a úmrtím neboli zesnutím (usnutím), je rozdíl 1Kor 15,18-19. A apoštol Pavel obhajuje vzkříšení z mrtvých, totiž povstání z mrtvých k životu před zánikem nebo zahynutím života. Probuzení z mrtvých i vstání z mrtvých i vzkříšení z mrtvých jsou souznačné pojmy. Ne tak zahynutí, které znamená věčné úmrtí, věčný spánek, věčný zánik, ze kterého člověk už nikdy k životu nepovstane.

A proti této saducejské představě hájil apoštol Pavel vzkříšení z mrtvých. Pavel si nedokázal také představit probuzení k životu bez těla. Vystupuje proti tvrzení, že vzkříšení již nastalo 2Tm 2,16-18 nějakým osvícenstvím. A znovu zde můžete tvrdit, že Pavel svým učením může za jejich pomýlení. Ale toto zhodnotil dobře apoštol Petr 2Pt 3,16-17.

Ježíš sám i farizejské učení ohledně vzkříšení z mrtvých podpořil Mt 22,23-33 a navázal také na představu posmrtného přebývání života např. svým podobenstvím „o boháčovi a Lazarovi“ L 16,19-31. Všechno toto učedníci Ježíšovi z jeho úst slýchali.

Čemu, pane Jirko S., věříte, že apoštol Pavel učil, je naprosto odlišné od farizejské představy, jakási kombinace učení farizejského a saducejského. Snad i pod vlivem ateistického vnímání života, ale to samozřejmě nevím.

Nevím, jaký má pro Vás Bůh úkol a jakou cestou Vás vede, stejně jako to nevíte Vy o mně. Svou cestu, jak se jí ubíráte a jak je riskantní nebo ne, si hodnotíte sám. Já ji nehodnotím. Rozporuji Vaše úvahy.