Jani, jak v KC, tak i v EC končí smrtí člověka jeho možnosti ovlivnit svoji naději na věčný život s nebeským Otcem. Vše v tuto chvíli záleží na tom, zda Bůh na toho člověka shlédne jako na omilostněného, na což má samozřejmě vliv to, jak žil, a nebo zda na dotyčného shlédne jako na neomilostněného, a takový pak bude žít věčně mimo společenství s nebeským Otcem. Toto je jak u KC, tak u EC stejné. U KC je však navíc to, že pokud tento člověk nestihl před smrtí činit pokání z hříchů (ale z těch všedních, nikoliv z hříchů zásadního charakteru), pak nemůže jít hned po smrti do ráje, ale bude po nějaký čas od Boha pryč (v očistci), než vyprší tento dočasný trest za jeho nevyznané hříchy. Tento dočasný pobyt mimo Boží přítomnost můžou ukrátit přímluvné modlitby za zemřelého nebo skutky na tento úmysl (třeba odsloužená mše). V případě EC taková možnost dočasného trestu není, zemřelý jde k Bohu hned, jestliže Bůh na něho shlédne ve své milosti jako na omilostněného.

Rozhodujete se stát se evangelíkem či katolíkem?