Otázky zvenčí

Co jste kdy chtěli vědět o křesťanství a evangelících a báli jste se zeptat...

Odpověď na příspěvek: Re: Historičnost Ježíše

Od: Kazatel ČCE Aleš Mostecký <>
Kdy: 31. 08. 2011 13:12
Předmět: Re: Historičnost Ježíše

Vážený pane Lachtane, ač internetové diskuse neoblibuji, nedalo mi to na Váš příspěvek neodpovědět.
Vycházíte z premisy, že jediným zdrojem potvrzujícím historicitu Ježíšovu je Bible. A proto jde o postavu, která nemohla existovat. Dovoluji si upozornit, že jsou i jiné postavy anebo události v dějinách, většinou staršího data, o kterých nemáme víc jak jednu zmínku. A přesto o jejich historicitě, tedy že vůbec kdy existovaly a po této zemi chodily nebo se události udály, nikdo moc nepochybuje. Jako obdobný příklad náboženský bych uvedl postavu Siddhárthy Gautamy, zvaného Buddha. Taky o něm máme zprávy jen z náboženských textů, velmi dlouho jen ústně tradovaných. Přesto je historická existence knížete Siddhárthy všeobecně přijímána. Nebo nějakou událost z našich vlastních dějin? Třeba křest 14 českých velmožů v Řezně roku 845 po Kristu. Je o něm zmínka v jedné jediné kronice sepsané také o pár let (z hlediska historie "pár") později, než se odehrála událost sama, pak už to všichni jen opisují a opisují. Prohlásíte, že se to nikdy nestalo? Že jde jen o něčí výmysl? Osamocenost, jedinečnost svědectví ještě není argument proti osobě či proti události. (To, že neznáme datum Ježíšova narození a že bylo "určeno" teprve ve 4. století na období zimního slunovratu - Vánoce, je sice pravda. Ale takové datum neznáme ani u jiných velikánů dějin, starověkých a středověkých téměř běžně. Ono se většinou v době narození neví, že se narodil velikán, a dřív s narozeninami nenadělali takové "caviky" jako my dnes, žádné Happy birthday nebylo zvykem.)
Jenže Vaše argumentace o osamocenosti biblického svědectví o Ježíšově existenci má vážnější trhliny. Osamocené by toto svědectví bylo za předpokladu, že by si jednoho dne někdo řekl, že sepíše Nový zákon (ať jsme přesní), sedl by si a sepsal by. Ouha! Ona je to sbírka 27 různých spisů od mnoha autorů - a teď se podržte - na sobě dokonce nezávislých. Ti lidé se nikdy nepotkali, nevěděli o sobě a často ani o svých spisech. Příkladem takových naprostých nezávislých autorů je apoštol Pavel se svými listy (vznikají 20 až 30 let po Ježíšově smrti) a autor Evangelia podle Marka (vznik cca 30 let po Ježíšově smrti - to je jedna, jedna a půl generace, to není až tak dlouho). Třetím takovým nezávislým pramenem je hypotéza zrekonstruované Sbírky Ježíšových výroků. (Pozor, slovo hypotéza jí nijak nediskvalifikuje. S hypotézami běžně pracují i přírodní vědy, máme hypotézu velkého třesku nebo hypotézu vývoje druhů a od nich se odvíjí celé další seriózní vědecké bádání.) Máme zde tedy minimálně dva - Pavel a Marek - a možná i tři nezávislé prameny - plus Sbírka, které o Ježíšovi z Nazareta vydávají žánrově rozličné a svébytné svědectví.
Není v této souvislosti bez zajímavosti připomenout i úvod Evangelia podle Lukáše, kde se autor dovolává očitých svědků a přiznává se k historické práci s dalšími prameny ("mnozí se již pokusili sepsat"). Historická práce je to arci podle pravidel antické historiografie, ale kvůli tomu neodmítneme ani Herodota, ani Tacita ani jiné antické autory. Tak proč bychom měli odmítat Lukáše a podsouvat mu, že sepisuje "historii" nehistorické osobnosti? Svědectví očitých svědků se dovolává též apoštol Pavel v 1. Korintským na začátku 15. kapitoly, k očitým svědkům se dokonce hlásí sám autor 1. Janovy (1,1).
Co židovští autoři té doby? Za zmínku stojí jistě úryvek o Ježíši u Josefa Flavia. Prý pozdější dodatek. Proč ne? Josefus psal v době vrcholící roztržky synagogy a církve, proto veškeré zmínky o Ježíšovi a křesťanech sám ze svého psaní cenzuroval. Naprosto pochopitelně. Ovšem v Talmudu se pár slov o Ježíšovi najde. Ne přejných, taky pochopitelně. Ale jde o nesouhlasné reakce na Ježíšovo učení, nikoli popírání, že by někdo takový nikdy nebyl. Kdyby takový argument už tenkrát mohli použít, to by bylo terno. Nepoužili.
Ani se nedivím, že římští historici nevěnovali pozornost jakémusi rabínovi z takového zapadákova, jakým byla provincie Judea, když přece v Římě samotném dochází k tak epochálním změnám, kdy se z republiky stává císařství, řeší se otázky nástupnictví po Augustu Octaviánovi a tak podobně (tak podobně až do dnešních dnů). Do Judeje se tedy dostaneme s římskými letopisy teprve ve chvíli, kdy si kolem roku 70 po Kr. ve zdejší válce s židovskými povstalci císařové Vespasián a Titus získávají politické body.
V další diskusi se objevila oponentura poukazující na existenci společenství Ježíšových učedníků (církve) jakožto nepřímého důkazu toho, že tu musel být nějaký podnět vzniku (Ježíš osobně). Smetl jste ji jako záměnu příčiny a následku. Nikoli, ten argument je postaven tak, že pro následek hledáme příčinu. A je tedy zcela oprávněný.
Nakonec je tu poslední otázka: Chcete skutečně dát na argumenty anebo jen pro své přesvědčení hledáte argumenty, které budou podporovat Váš názor? Na tuto otázku je potřeba nejprve dát odpověď. Právo na názor jistě máte, ať je jakýkoliv. Ale nelze zaměňovat osobní přesvědčení za vyargumentované "vědecky ověřené" stanovisko.
V úctě a s pozdravem Aleš Mostecký

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód