A přidejme k tomu Von Harnackovi ještě Freidricha Schleiermachera, Albrechta Ritschla … a máme na scéně "svatou trojici" protestantské liberální teologie 19. století. Snaha o "…oddogmatizování křesťanství a zdůrazňování pouze jeho mravně etického obsahu…" vedla k vyprázdnění smyslu evangelia - spásy člověka. Liberální protestantismus se tak v 19. století stal - obzvláště v německy mluvících zemích - jen takovou doprovodnou hudbou k vývoji moderní společnosti - ve smyslu spojenectví "meče a kříže".

Americký teolog Reinhold Niebuhr podstatu svodu liberální teologie charakterizoval takto: "Bůh, který se vůbec nehněvá, bez soudu přivádí do Království člověka neposkvrněného hříchem skrze Krista bez kříže."

Proto bylo nevyhnutné, aby v rámci vystřízlivění z tohoto divného evropského konglomerátu "meče a kříže" po vypuknutí 1. světové války přišla tzv. dialektická teologie (zvané též teologie krize či teologie Slova) a komentář k Pavlově listu Římanům (Der Römerbrief) švýcarského reformovaného teologa Karla Bartha.