FILOSOFICKÁ ŠKOLA TOMÁŠE LACHTANA

O nás mluví každé náboženství, všemožné nejrůznější svaté texty mluví o nás a o Bohu, nejenom bible. Otázka spíše zní k čemu nás ten či onen svatý text či náboženství vede. Píšete realistické vyznání víry. Myslíte si opravdu, že to, k čemu ve víře dospěl jeden maličký národ na pobřeží Středozemního moře před více než 2500 lety se realisticky kryje s postojem člověka 21. století? Myslíte, že pohled na Boha se nemůže za tak dlouhou dobu vůbec změnit? Myslíte, že ve vztahu Já-On nebo On-Já, nemůže dojít ve světle nejrůznějších poznatků, k žádnému posunu? Já váš názor nesdílím. Domnívám se totiž, že člověk si, minimálně, za ta dlouhá staletí, začal úplně jinak uvědomovat sám sebe. Úplně jinak se vztahuje k druhým lidem, ke svému okolí, ke světu a celému vesmíru než před 2000-2500 lety. O tom snad se mnou nebudete polemizovat. A z toho nutné vyplývá i jiné vztahování se k Bohu. Když říkáte realistické vyznání víry, máte pravdu pokud máte na mysli dobové souvislosti. Ano, tenkrát to lidem na poušti fungovalo. Odmítnete-li však dnes třeba jen některé příkazy a zákazy tehdejších Hebrejců, které tenkrát zcela logicky zapadaly do jejich způsobu života a modelu jejich náboženství, je to zároveň potvrzení faktu, že vše je ve vývoji a dnes již nelze uplatnit mnoho nejrůznějších postojů ať již v oblasti víry, etiky, zákonodárství apod., které byly tenkrát pevnou a nezpochybnitelnou součástí života a víry. V tom případě je zcela logické zaujímat i zcela jiný vztah k Bohu. Dnes již není třeba mu přinášet oběti (tehdy dokonce lidské, nemyslím teď Ježíše), dnes již nemáme u Něj protekci, aby v pravý čas pobil kvůli nám desetisíce našich nepřátel. Vše je totiž ve vývoji. Myslíte, že se chováte eticky stejně jako se chovali lidé před dvaceti stoletími. Povím vám příběh.

Stalo se v jednom městě, že do cely jednoho vězení přivedli malého chlapce, zcela nevinného a zvřeli ho mezi ostatní zločince – zloděje, lháře, násilníky, vrahy, podvodníky, smilníky, lichváře atd. Jednoho dne přišel dozorce a všem zločincům pověděl. Všechny vás omilostníme a propustíme, ale s jednou podmínkou. Ten malý chlapec zůstane zde a odpyká si zbytky trestů vás všech. Jestli souhlasíte, můžete jít.

Co myslíte vážený Hledající, měli ti propuštění zločinci čisto na duši? Možná ano. Možná ale také, že byl mezi nimi někdo, kde nespáchal až tak těžký hřích a uchoval si v sobě určitou sebereflexi a schopnost nést trest za svůj přečin. Myslíte že i ten měl čisto na duši, nebo měl spíš pocit viny, že za jeho provinění trpí někdo jiný? Přijetí zástupné oběti je nanejvýš nemravné, myslíte, že až takto by dokázal klesnout Bůh, který chce svůj lid pozvednout? A domýšlejte to dál, pokud jste Hledající. Co všechno se dá dělat s člověkem, který trpí pocitem viny? Nechám to na vás