Milý Romane Mazure

nastudovat si tyto a další podobné informace ze Starého zákona není nijak těžké. Násilím ze strany Boha se to tam jenom hemží a jenom naprosto slepý čtenář si toho nepovšimne, či tomu nedává hlubší význam. Když tedy autorem bible jsou lidé (jenom tak mimochodem na adresu těch velmi vzdělaných a inteligentních lidí – bible se píše podle současných pravidel českého pravopisu s malým "bé"), proč se v kostelích předkládá lidem jako něco neomylného? Pokud v ní není vše pravdivé a neomylné, kdo potom rozhodne co je v ní ta věčná pravda? Zase jenom lidé! Ale stejně tak mohu pravdu hledat ve staroindických textech, v upanišadách, Bhagavadgítě apod. A kdo má právo říkat, že já se mýlím čerpám-li pravdu z jiné moudrosti než křesťanské, když nejvýznamnější křesťanský spis je dílem omylných lidí? Zajímavé je, že co bylo kdysi v bibli pravdou a dnes již není, nikoho moc nevzrušuje. Zkrátka lidé přišli k poznání. Dnešní uznávaná biblická pravda (ta co v bibli zůstala, nebyla opuštěna) však může též po čase doznat jiného přístupu a může být prohlášená za omyl a opuštěna a nikomu to nebude po čase vadit. Vše je v pohybu, ve vývoji, a to platí i o náboženství. Proto je zcela legitimní o všem pochybovat, vše zkoumat a podrobovat současnému poznání. Zrod bible, obou jeho částí, se dnes dá naprosto věrohodně vysvětlit na pozadí konkrétních historických událostí a souvislostí. Existuje ohromné množství srovnávacího materiálu. Nejedná se o žádný zázrak, nýbrž o zcela přirozený vývojový proces. Aby snad nebylo pochybností, neříkám, že náboženství je přežitek, naopak, ale současný člověk by měl na problematiku víry nahlížet optikou současné doby.