Tak to vás dost chápu. Křesťanská tradice se právě moc nestarala o duchovní světy - ale tento nezájem až podezřívavost zdědila už z judaismu. (Mít na to čas, tak bych se do toho pustil, ale mám jiné zájmy.) V protestantismu je to obzvlášť markantní - svět plný radostí a starostí a nad ním kdesi daleko se "vznáší" Pán Bůh v naprostém prázdnu. Přitom ve Starém i Novém zákoně se dají najít alespoň drobné narážky, že to tak docela není.

Koncepcí duchovních světů je ale hora - a říct k tomu něco přesnějšího, to by chtělo být specialistou na tuto otázku. Obecně vzato myslím, že tyto koncepce mohou být proti Bohu i vůči němu neutrálním a ani nevím proč by takový šaman jako "cestovatel" do duchovního světa nemohl ctít Boha. Ale nejde jen o to, která koncepce je dobrá a která ne - na Západě a speciálně v Česku se děje všelijaké pokusnictví a amatérismus, vůči čemuž jsem skeptičtější než vůči charakteru koncepce, která se praktikuje už stovky tisíce let.

Tou duchovní veličinou jsem samozřejmě myslel lidského uzdravovatele apod. - ono to nejde dělat kvůli svému egu, ale kvůli někomu a kvůli nějakému dobru.

Jinak: léčitelé a "léčení duchem" jsou všude možně po světě bez ohledu na náboženskou příslušnost. Tady pak vzniká dilema: Ježíš uzdravoval, a tím potvrzoval Boží moc - když ale uzdravuje šaman na Sibiři, čí moc potvrzuje? Pro křesťana je rozhodující vyznání. A pokud hypoteticky připustíme, že nekřesťan uzdravuje něvědomky z Boží moci, tak proč být apriori proti? Chtít to nějak posuzovat by znamenalo nějak vstoupit do vztahu mezi Bohem a dotyčným člověkem, popřípadě nad tento vztah, což nejde.

Ten váš známý ve mně budí zvědavost. Nedalo by se to nazvat formou vůle po životě? Což je vůle po něčem, co člověk nemá ani zdaleka ve svých rukou, co tedy přesahuje dalece jeho obzor - a když nechce přistoupit na to, že je v Božích rukou, tak to tu vůli stejně neruší a člověk se snaží dohlédnout za obzor.

A konečně je vždycky otázka, co slovem Bůh rozumět. To slovo považuji za málo odpovídajcí, nedostatečné. Při této nespokojenosti mne ale napadá jedno: buď je vztah mezi Bohem a člověkem oboustranný anebo z Boží strany jednostranný oproti lidskému nevědomí. Což je řečeno jen zhruba, ještě bych to nějak zjemnil, ale vzhledem k tomu, co píšete, si moc netroufám.