Ano, je to naprosto jasné. Boží slovo je pro křesťany základ. A jak zní Boží slovo?
"Miluj Boha celým svým srdcem a celou svou duší a bližního svého jako sám sebe."
A to znamená co? Že naší prvořadou povinností je druhé chápat a snažit se jim pomáhat. Nikoli je nenávidět a odsuzovat. Doufám že všichni přítomní si jsou vědomi toho, že žádný skutečný homosexuál za svou orientaci nemůže a tedy nenese odpovědnost (připomeňme si i velkou pravdu o tom, že "Bůh člověka miluje takového, jakého ho stvořil" a také tu, že člověk nemá právo být přísnějším soudcem, než milosrdný Bůh).
Pokud jde o Bibli a moudrosti o smilstvu, je zde snad jasné, že je řeč o homosexuálních hrátkách a rozmarech heterosexuálů, mluví se o nich i v souvislosti například se zoofilií. Je to jasná zvrácenost - v případě že to člověk dělá čistě jen z troufalosti! Ale to přece pro homosexuály neplatí, pokud vím, NIKDY jsem v Bibli nečetla absolutně nic o psychických sklonech a náklonnosti ke stejnému pohlaví. Šlo jen o tělesnou stránku věci.
Chcete žít podle Božího slova? Fajn, tak jako první si vzpomeňte, že Bůj je především láska, naše mise je láska, a láska je také první Božská ctnost. Jestliže homosexuál někoho druhého upřímně, citově, srdcem miluje, dělá přesně to co si Bůh pro lidi přál, a co je mu nejmilejší. A daleko horší než svérázné citové lásky jsou podle mě před Bohem projevy nenávisti a krutosti, jako je ta vaše. Pokud je někdo schopen někoho diskriminovat za dispozici za kterou ten člověk nemůže, měl by se takový agresor stydět v koutě, a ne to ještě šířit dál.
Nestačí snad, že už mýtus o domnělé nezbytné averzi k homosexualitě v křesťanství rozšiřují nevěřící? To se to musí dít i v našich vlatsních řadách? (Já jsem katolička, ale myslím, křesťané jsme všichni, ne? A před Bohem máme být jednotní, a jestliže mí sourozenci jsou všichni lidé, tak proč by ne všichni křesťané :-) ikdyž je pravda, že katolická církev se k homosexualitě staví nejspíš jinak než ostatní, tak zde potom asi může vznikat ten problém…) Katolíci považují za hřích pouze homosexuální pohlavní styk, nikoli homosexualitu (jako nezaviněné psychické nastavení) samotnou. Naopak jsme vedeni k tomu takové lidi přijímat šetrně a citlivě, a snažit se jim pomoci žít v čistotě.
A to ještě nemluvím o tom čistě tělesném aspektu - i heterosexuálové jsou vedeni k předmanželské čistotě, aby byl jejich sex skutečným projevem lásky, a nikoli jen troufalou povrchní rozmařilostí. A sami heterosexuálové si na toto pravidlo častokrát stěžují jako na omezující, aniž by přijali fakt, že jedině toto pravidlo je dovede k trvalému a pravému, nepovrchnímu, štěstí. Je-li sex skutečným projevem lásky (správně až v manželství) pak nejen že je v pořádku, ale je to dar. Takže si myslím, že i závěr že homosexuálové, mezi nimiž by docházelo k tělesnému styku jako projevu skutečné lásky, je hřích, by se měl přehodnotit.
Pakliže k sexu dochází čistě jen za účelem tělesného uspokojení, bez nějakého citového aspektu, je to špatné vždy - ať se toho dopustí homosexuál, heterosexuál, nebo kdokoli jiný, ať k tomu dojde mezi osobami stejného či různého pohlaví, nebo jen mezi člověkem a rukou, člověkem a zvířetem, nebo třeba výfukem od auta. To je pak jedno. Smilstvo je to vždy. Jestli ale chcete krutě odsuzovat všechny sexuální akty určitého typu, nebo dokonce citová vzplanutí, zkuste vzít problém od jádra, a vzpomeňte si k čemu jsme jako lidé Bohem povoláni, a k čemu byl sex stvořen. Zdaleka ne jen ke zplození dětí, ale také k naplnění láskyplného vztahu dvou lidí, a jejich vzájemnému sebedarování. Z LÁSKY!!!
