Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):  > Psal jsem, že MÍRA podivnosti v církvi možná zůstala stejná. Podoby  > podivnosti se mění.    Uvažoval jste někdy nad tím, že církev může člověku také někdy vážně  ublížit? A není to o odpuštění, jak mi tu budou někteří cpát, ale o natolik  zlém zážitku či zážitcích, že ho pobyt v církvi může traumatizovat? Ptám se  Vás jako vzdělaného člověka. Reakce nevzdělaných křesťanů znám. Odpovědi  jsou totiž ve směs stejné - bratře, sestro, společenství je tělo Krista, jsi  pln neodpuštění, musíš odpustit atd. Týranému seniorovi, ženě, dítěti také  neřekneme, že je pln neodpuštění a v tom tkví problém, že déle nechce  setrvávat s trýznitelem. Jistě je trýzniteli do péče zpět nešoupneme ani,  když se polepší a nesvalíme vinu na trýzněného, že je jeho vina, že s  trýznitelem nedokáže žít jako by se nechumelilo. Ale tohle vysvětlování  psychologicky jasných trivialit nevzdělancům a fanatikům už mě ale fakt  unavuje.