"Bohu díky za evangelickou církev."

Samozřejmě má kdekdo mnoho důvodů děkovat Bohu nebo bohu za zaměstnavatele, který mu umožňuje pohodlné a lenošné zaměstnání, pozdní ranní vstávání, válení se na internetu a internetových diskuzích a několik málo krát týdně rétorické vystoupení značně infantilního rázu. Komunismus byl také dobré zřízení - ovšem jen pro vysoce postavené komunisty.

Pro někoho, kdo se cítí vnitřně povinen dokonce i v neděli brzy ráno vstávat, aby pak hodinu poslouchal v kostele farářovo vystoupení, kterým si snad musí dělat srandu z Boha i svých posluchačů - kdo platí salár za něco, co je i zadarmo drahé - kdo v církvi potkává tak nevratně pokřivené mezilidské vztahy, že v tomto stěží mají paralelu v jakékoli jiné pozemské instituci - pro toho stojí téma děkování Bohu za evangelickou církev v poněkud odlišném nasvícení. Spíše upomíná na Ježíšovo povídání o soli, která ztratila svou slanost a hodí se leda k tomu, aby šla do pryč.