Vyprošuji vám hodně síly a požehnání. - Byl jsem celé dětství v kontaktu s rodinou mého spolužáka, jehož rodiče měli v pěstounské pěči vždy 4 až 6 dětí. A mě to už jako malého nesmírně poučilo. Tady byl někdo, kdo neměl chvíli pořádné samoty, chvíli pořádného oddychu. A navíc ty děti rozkvétaly, pokud vůbec, tak velmi pomalu, a asi častěji se spíše propadaly zpátky do zděděných vlastností a vrozených vzorců chování, nebo i při dospívání přímo utíkaly zpátky do svého rodného chudého sociálního zázemí. Jako malý kluk jsem to vše vnímal s velkým údivem, ale, máte pravdu, ani dnes vše úplně nechápu - protože nejsem in. - Ta máma, herdekbaba, dnes přes 70, je dodnes mou přítelkyní, vychovala takto asi 22 dětí, a byť její zásluhy nejsou dnes viditelné nijak moc, jen několik málo z těch dětí dnes žije slušný život a jsou s pěstounskou mámou aspoň v nějakém kontaktu, ona je stále pozitivní, jako by tím vším byla nabita.