Ale v souvislosti "s psí knížkou" (když spolu partnersky žijí a nejsou oddaní) jste se tu víckrát pohoršoval, a ovšem i jiní křesťané (asi i katolíci) prosazují striktní zákaz nemanželského sexu.
Tak mě zajímalo, jestli to máte podložené něčím biblickým, nebo jestli to je jenom pověra a středověká tradice? Tak asi je lepší, když se lidé vdají a ožení a jsou panna a panic, mají prý (i podle statistik) lepší lásku na celý život (když to vyjde dobře a nespletli se ve výběru partnera), ale nemyslím, že to je podmínka nutná a opak že je pohoršení a překážka k tomu, být přijat mezi křesťany… Uvalili jste příliš striktní pravidla nad rámec toho, co je v Bibli, a ta pravidla poněkud zastarala… (V Bibli je jasně zakázán homosexuální styk a nevěra a i po té něvěře jenom toužit, a má to smysl…)
Lk11:52 Běda vám zákoníkům, protože jste odstranili (vzali) klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste [v tom] zabránili.
To se vztahuje na víc věcí, ale nyní mě napadlo, že se to vztahuje _i_ na tohle, když nám kněží v celibátu předepisují, jak máme dělat lásku… (k tomu "poznat" se ve starém zákoně na více místech používá ve smyslu styku, za jiné zmíním třeba
Gn4:1 : "A poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla"…)
Já si myslím, že tělesná láska, která jen doplňuje duševní lásku (míněnou doopravdy), není hřích… (s vyjímkou homosexuálů a nevěry, a já bych dodal s vyjímkou miscegenace, to tam je zmíněné třeba v
Dt22:11 )
