Dobrý den, dotaz bude asi trochu nepřehledný, nejdou zde dělat odstavce: Jeden by řekl, že mezi věřícími musí být větší podíl lepších lidí (s lepšími morálními kvalitami) než mezi nevěřícími, ale zdá se, že to tak není. Jak to? Nejsou vlastně věřící více nezodpovědní než nevěřící tím, že se hlásí k nějaké morálce, nebo přesněji závazné snaze držet se jasných pravidel, ale berou je často lehkomyslně? Včera jsem krátce o křesťanství diskutoval s ženou. Původně jsem chtěl obajovat vznešenost a správnost křesťanské morálky, ale brzy se mi celá argumentace úplně rozsypala. Shodli jsme se na tom, že z řad věřícíh jsme za život potkávali hlavně dva takové druhy: náboženské pomatence, kteří se považovali pomalu za Kristova mluvčího, kázali o tom, co by se mělo a nemělo v každé druhé vyřčené větě, ale jejich životní "praxe" byla někde jinde - že byste je viděli někomu pomoct, odpustit, to ne, jen kecálkové s patentem na víru. A druhá skupina, věřící ze setrvačnosti či zvyku, kteří jako by už nevěděli, proč vlastně věřícími jsou a co to obnáší, nedělní mši odbudou spíš ze zvyku, dům mají plný svatých obrázků a krucifixů. Nikdy byste je ale neviděli číst Bibli nebo snad předávat nějakou moudrost/poselství z ní, praxe je taky spíš nijaká než nějaká. Tak jsme to vídali třeba u našich prarodičů. A naopak jsme se shodli, že hodně lidí, které máme za milosrdné a morálně vyspělé, k tomuto dospěli sami, bez víry a církve. Jak kdyby křesťanská morálka byla víc vznešenou vizí než něčím, co se opravdu *viditelně* děje a co je následováno. Myslím, že hlásit se ke křesťanství je náročný úkol a dává mi větší smysl se "k Bohu nehlásit" pokud nejsem ochoten na sobě na denní bázi pracovat. Když věřící a církev nazveme společenstvím, v kterém jiném společenství byste našli tolik lidí, kteří se k němu dobrovolně hlásí, ale zároveň jeho pravidla nedodržují nebo si je interpretují jak se jim hodí? Vždyť z mnoha jiných lidských společenství vás za takový přístup logicky vyhodí. Dalo by se říct "a co je ti po tom jak každý zachází s vírou?", jenže církve propagují, že víra není individualistická věc, kterou by lidé měli praktikovat v tichosti a za za zdmi svého domova, ale měli by chodit do kostela a být součástí toho společenství.