Pane kazateli. Překvapilo mne, že nevěříte tomu, co jsem napsala. Je snad náš sbor jiný než ostatní? Pro člena jiné církve to neuvěřitelné je. Když to zmíním v ekumeně, velmi se podivují. Ale proč bych se chodila modlit jinam, jestliže bych měla u nás s kým. Modlil se pouze pan farář na bohoslužbách v neděli, kde má modlitba své místo v liturgii. Byly tady dvě rodiny, které měly zájem o modlitby a studium Bible, ale obě odešly do letniční církve, u nás ve sboru byly krátce. S tou Biblí, to se mi vysmála nejváženější členka staršovstva před ostatními staršími. Ti ostatní si Bibli ani nepřecetli, tak nevěděli, o čem vedeme řeč. Hovořili jsme na téma, zda má smysl modlit se za sbor, zda Bůh ty modlitby vyslyší. Ta starší zastávala názor, že ne, že dnes je jiná doba než když se psala Bible. V tom sboru není žádné modlitební setkání, jen bohoslužby v neděli. Mám chuť sem napsat, o který sbor jde, ale neudělám to. Ovšem sbory okolo nás jsou na tom podobně kromě jednoho. O homosexualitě jsem si zjistila své, o tom se hádat nebudu. Vše ve mně etablovalo v době, když jsem měla duchovní problém a sbor mne v tom nechal samu. Neodpadla jsem díky bratrům a sestrám z jiných církví. Proto pryč z ČCE, to je moje zkušenost.