Na začátku duchovního zneužívání bývá past.

Dobrá past

1) je založená na návnadě ('Pokud opravdu toužíš poznat živého Boha')

2) je jednosměrná ('pojď na kolena', 'Pak už nebude třeba žádné vysvětlování, argumentování a dokazování.'), tj. dostanete člověka do fyzického i psychologického postoje s velmi malými možnostmi sebeobrany fyzické, rozumové, argumentační,

tyto dva i další body viz. https://www.nacr.org/center-for-spirituality-and-recovery/spiritual-abuse-an-introduction-part-2

V některé z jeho přednášek se i rozebírá, že 'nutit dceru nakrmit psa není zneužívání, protože primární je ta potřeba nakrmit psa', podobně vstávání do školy či vlastní sport. Metoda cukru a biče se již v pedagogice nedoporučuje, spíše vedení dětí k samostatnosti a zodpovědnosti.

Podobně většina evangelických farářů vede lidi k samostatnosti, ne poslušnosti 'na povel'. Liturgie je něco trochu jiného. Když se domluvíme, že si spolu zazpíváme píseň, tak je obecný souhlas že to bude jedna píseň a pokud možno společný rytmus i tónina. Vy mi připadáte jako řadový člen, který se na kávě po bohoslužbě snaží vnutit všem 'zpívejte se mnou nebo aspoň zmlkněte'. Vpohodě pro dost sebevědomé, kteří se dokáží bavit v klidu dál. Nebezpečné pro zranitelné, kteří by se nechali umlčet.