Diskuse o kázání po bohoslužbách většinou nejde. Z mnoha důvodů. Kazatel je po svém výkonu v takovém divném rozpoložení. Asi platí, že kázání má prostě zaznít, mnozí si zvěst chtějí prostě odnést - a jeho rozkecáváním se snadno rozmělní. Stává se, že se najdou oponenti, kteří si tady pak honí ego i diskusích rádoby intelektuálních. Proto si myslím, že práce na dobrém kázání má být věcí především sebedisciplíny. V ní pak je pokorný kazatel otevřen i kritice posluchačů, ale nemyslím si, že by se to mělo organizovaně dít po bohoslužbách.

Znám jednu drsnou farářskou rodinu, kde se rozhovor u nedělního oběda často rozjede větou: Táto, cos to tam dnes kecal z kazatelny za blbosti? Ale to je anekdota jen pro otrlé.