Jirko, napsal jste: "poslouchat, co řekne farář a vydržet mlčet". Co všechno se za těmito slovy skrývá? - Třeba mám dojem, že je to kázání úplně blbé. Co pak?

Pro to, abych vydržel mlčet, mluví: jsem přece v kostele a tohle je kázání; on se asi fakt snažil; třeba neměl čas na přípravu a já bych pro to měl mít pochopení; prostě je blbý a s tím nic neuděláme, každý je nějaký; třeba skrz něj mluví DS a já to jen nedovedu pochopit; něco, nějakou drobnost si snad z kázání budu moci odnést, proto pozorně poslouchám; tiše poslouchat blbé kázání mě učí duchovní pokoře…

Ale fakt můžete mít oprávněný pocit, že je to manipulace, že tady kazatel zneužívá svou moc nad vámi: má být služebníkem Slova, a on tady povídá své výmysly, kecá i do věcí, kterým nerozumí (psychologie, politika…); biblické slovo, vám tak drahé, překrucuje nebo zlehčuje; vylezl na kazatelnu, je nad vámi, žánr kázání mu to umožňuje, a vy máte pocit, že si té převahy, kdy vy nemáte možnost oponovat, užívá… Vymyslel bych ještě asi deset možností.

Ne fakt, tady se musí dávat obrovský pozor, aby se pocity manipulace minimalizovaly. Posluchač má být pokorný a vědět, že kázání je vždy nedokonalý výkon a kazatel jen člověk. Ale kazatel by si měl být vědom, že každou svou svévolí ve výkladu, každou prázdnou frází, každou nedbalostí při přípravě kázání a přednesu možná zneužívá svou výsadu kázat druhým.