Jiří Polák napsal(a):  >   > Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):  > > Kniha Skutků byla hodně idealizovanou vzpomínkou už při svém  vzniku, v  > > časovém odstupu několika desetiletí od popisovaných událostí. (Jak  se  > dělili  > > o majetek, apod. Taky v husitském Táboře byly ty koše na šperky za  > branami  > > města asi věcí maximálně hodně krátkodobou.) - Jestli dnes někdo  štěpí  > > církev z "nouze spasení", ať to dělá. Já bych se bál, že  za  > tím  > > může být spíše nebezpečí duchovní pýchy a povyšování, či přímo  > materiální  > > touhy po majetku.  >   > No a to je přesně typický " zimniční" předsudek se kterým se  > potýkám i přímo já osobně.  > Když se já, nebo někdo trochu víc duchovně projevuje, je na něj někdy  > nahlíženo skrz prsty  > s obavou, že to dělá kvůli touze po vlivu, je to vnímáno jako způsob  > manipulace a vnímáno až negativně.  > Zajímavé, že takto reagují skoro vždy pouze faráři, kteří byli  podrobeni  > kritice a liberálně smýšlející laici.  > Dělení majetku je těžko proveditelné, ale dělení se o pokrm, čas a  > kompetence je realizovatelné a také dnes často realizované (např. v  KS).  > Pořádáte někdy tzv. sborové dny? Je to moc hezké…  >   >   >     Tak nevím, pane Poláku, zda ty vaše názory zde prezentujete jako zcela  informován, anebo spíše jako ten, který se prostě reálným informacím brání.  Tak např. letniční část JB se svého času neštítila zbytku JB, který se s ní  neshodoval, vyměnit i zámky některých sborových domů, jen aby je získala pro  sebe. Smutné. Kdo se asi ujal těch sborů, které se jaksi nevešly do  láskyplného, bratrského a duchovního programu letniční části JB? No  samozřejmě liberální a lidová ČCE. Svého času jsem byl členem ECM. Těm KS  nejdříve přetáhla některé kazatele a pak i celé sbory, např. sbor v Ostravě.  Tomu říkám ekuména v praxi.Tomu říkám "vanutí Ducha". Pominu i  naprosto pomýlené a duchovně zvrácené seance KS v hale Slávie ve Vršovicích  na počátku 90.let. A pak i později. S plným souhlasem a překladem Daniela  Drápala, absolventa ETF UK. Velké plakáty po celé Praze tehdy slibovaly:  Zázraky a uzdravení. Osobně jsem na některých byl. Dodnes je mi špatně z  toho, když jsem viděl pána odněkud z východního Slovenska, který svou  zrezivělou Škodou 1203 přivezl na tuto uzdravující seanci svou zcela  nehybnou cca 18 letou dceru na lehátku. Hvězda večera: australský kazatel a  uzdravovatel Steve Ryder si jí ani nevšimnul, za to si začal všímat toho,  jak v Praze založit svůj vlastní sbor, když v rodné Australií už mu to nikdo  tzv. nežral. A to už se nezmiňuji o tom, kolik tzv. samozvaných kazatelů se  za ta léta vyčlenilo z KS a začalo si budovat své vlastní sbory s vidinou  své vlastní církve. To je přesně ten vypjatý egoismus těchto lidí.  Teologické vzdělání téměř žádné (zpravidla jen jakési rychlokurzy), duchovní  vyzrálost minimální, ale touha ovládat a "spasit svět" velká.  Zpravidla mají i početní růst, ale je to tzv. rychlokvašné, tudíž nestálé.  Jak to dnes sleduji např. v AC, kázat tam mohou i manželky pastorů. Takže  vlastně téměř všichni. Zvláště populární je, když někdo obdrží od Pána  proroctví. Nejlépe v jazycích. Pak prostě musí být vyslyšeni stůj co stůj.  Že je to nesrozumitelné, nebo naivní poselství? Klid, vždyť je to přece od  Pána! Ne, děkuji. Jsem rád za zřetelné a většinou zřetelné a kvalitní kázání  farářů ČCE, kteří tomu obětovali 5 let studia a následný rok praxe.  Rychlokvašky mám rád, ale jen jako okurky, ne jako kazatele.