Ahoj, Jančo, nedivím se, že nerozumíš.

Lidé, co žijí jako manželé bez manželského svazku, žijí ve svazku muže a ženy jen jako manželé. Na slůvko JAKO kladu důraz. Lze totiž žít jako manžel(ka) a nebýt manželem (-kou) stejně jako nebýt manželem (-kou) a žít jako manžel(ka). Ti, kdo mezi sebou uzavřeli manželský sňatek, nemusejí být ještě manžely srdcem a skutkem. Opačně pak ti, kdo sice manželský sňatek neuzavřeli, mohou být sobě manžely srdcem i skutkem. Dříve se, zcela zjednodušeně řečeno do jedné krátké věty, uzavíralo manželství přijetím ženy mužem do svého domu, avšak ne bez veřejného aktu.

K čemu je tedy manželský sňatek, když i manželé sobě manžely být srdcem i skutkem nemusejí, a ti kdo spolu žijí bez uzavření manželského sňatku, mohou spolu žít manželé srdcem i skutkem? Manželský sňatek mám osobně za závazek, slib či smlouvu uzavřenou mezi dvěma osobami opačného pohlaví veřejně před Bohem a lidmi, kteří dosvědčují zase před Bohem a lidmi, právoplatnost jejich sňatku (závazku, slibu, smlouvy …). Máme tu tedy svědectví „dvou“, Boha a lidí, že svazek dvou lidí, kteří se svobodně rozhodli žít společný život jako jednoho, je platný a je právem (a i přijatou povinností) těchto dvou lidí, žít své životy společně a požívat výhod (i nevýhod) z tohoto svazku plynoucích, jako například i rodit a vychovávat děti, tedy žít spolu i pohlavním životem.

Svobodomyslnost však vede k prosazování práva každého člověka na všechno, po čem touží a chce mít jako ti druzí, bez povinnosti závazku vůči druhému a bez dodržení práva druhého na úkor sebe. Je to, jako když se ozvou zastánci osobní svobody jednotlivce, že zákaz kouření v restauraci je porušením práv člověka na svobodné jednání. Nekuřáka, který nemůže poškozovat nekouřením své zdraví ani někoho jiného, neomezují zákazy kouření v restauracích, na letištích, ve veřejných budovách a na veřejných prostranstvích, a je svobodný být kdekoliv, kdežto kuřák je omezován tam, kde je mu zakazováno kouřit. Tak i zastánci svobodného přístupu partnerských vztahů se budou cítit být omezováni tam, kde je po nich požadováno, aby se prokázali veřejně dotvrzeným listem o uzavření jejich manželství.

Tato svobodomyslnost prosakuje a vždy prosakovala do církve. Jestli to zajde až tak daleko, že práva svobodomyslných budou prosazena a tolerována i v ČCE, tedy i v právu na ordinaci kazatele či faráře, záleží na tom, jak společenství církve, v tomto případě českobratrských evangelíků, (nebo dané společenství – farní sbor ČCE), žije. V židovském myšlení spočívá porozumění Božímu slovu v jednání podle Slova. Jak jednáme, to ovlivňuje a tvoří naše smýšlení (porozumění) a vytváří naši víru, která je pak základem pro naše jednání. Jen taková víra je živá a je jednáním v porozumění. Je-li napětí mezi jednáním a myšlením (porozuměním vyznávaného slovy), pak naše jednání nevychází z přesvědčení, a naopak zase naše přesvědčení není skutečné. Ne nadarmo je psáno, že podle našich vlastních slov budeme souzeni nebo ze svých vlastních slov budeme ospravedlněni. A nad naší vírou v Boha a Bohu, stojí Boží slovo. Proto svobodomyslnost bude svou vírou vždy v protikladu s Božím slovem, ať v jednání tak v přesvědčení. (Přesvědčení svobodomyslných totiž bývá i v souladu s jejich jednáním a naopak). Proto také svobodomyslní, (ať si třebas i kazatelé, faráři, ordinovaní presbyteři), budou vykládat i Boží slovo podle svého svobodomyslného přesvědčení.

Jančo, promiň za ta mnohá slova, myslím si, že co v nich píšu, dobře znáš.

Nevím, Jančo, kolik toho víš, ale předpokládám, že ten dotaz byl směřován spíše ke kazatelům ČCE (nebo i jiných církví). Ne-li, pak bych já rád znal jejich odpovědi (tedy především těch z ČCE, které jsem členem). A budu provokovat. Kdysi tady někdo z nich psal, že laikové mají mít trpělivost s nimi, protože se do diskuzí s nimi zde nepouštějí. Tady je možnost pro kazatele pustit se do debaty s námi „laiky“. Často tvrdím, že kazatelé svůj život žijí v „nebeských výšinách“ mimo „pozemský život laiků“. A znovu je to má provokace vůči Vám, milí kazatelé, ale v dobrém, vždy jsem k Vám přistoupil do ČCE, abych Vám byl bratrem podle víry v Krista. :o)

Může sloužit v evangelické církvi (ČCE i v jiných) farář, který žije s přítelkyní tzv. na psí knížku (nesezdaní)? Znám teď jednoho mladíka, co studuje poslední ročník ev. fakultu a má v plánu sloužit pak jako farář. Jde to? A znáte už někoho takového? Znám třeba faráře v ČCE už po třetí ženatého, ale toto zatím ne. Už to dorazilo i k nám? Jsem z toho studenta docela v šoku.

Jančo, osobně nikoho takového neznám, to píšu předně, aby bylo srozumitelné, že se vyjadřuji k tomuto pouze jako o možně nastalém případu porušení mravních zásad. V přiloženém odkazu http://www.evangnet.cz/cce/czr/ nalezneš Církevní řády a nařízení ČCE. K morálnímu životu podle Písem a evangelia je tam mimo jiné psáno: 1. Církevní zřízení v § 2. Práva a povinnosti členů církve odst. 2. : Od svých členů žádá (myšleno církev ČCE), aby … osvědčovali svou víru životem podle evangelia … 2. Řád sborového života v čl. 4. Život sboru mimo shromáždění odst. 1 : … Jeho členové (pozn.: sboru) stojí v nejrůznějších situacích a vztazích v rodině, v zaměstnání, v sousedství, ve veřejnosti. Zde mají dosvědčit evangelium, jež přijali. Každodenní život je příležitostí, jak osvědčit víru a poslušnost, prokazovat lásku a trpělivost, vyjádřit naději a odvahu. 3. Řád pro kazatele v čl. 1 Povinnosti farářů a jáhnů odst. 2. : Církev očekává, že faráři i jáhnové budou svou službou i svědectvím vlastního života zvěstovat a stvrzovat evangelium Ježíše Krista podle Písem, Bohu ke slávě a lidem ke spasení.

K ustanovení (ordinaci) kazatelů za faráře sborů už jen v krátkosti napíšu to, co lze vyhledat v příslušných Církevních zřízeních a řádech: Kazatelé jsou voleni Sborovým shromážděním za kazatele sboru. Jsou ustanovováni za faráře ordinací. Už z tohoto pohledu by tedy kazatel žijící v rozporu s morálními zásadami Písma a evangelia Kristova neměl být vůbec Sborovým shromážděním zvolen, vůbec ne navržen staršovstvem daného sboru a absolutně ne ordinován Seniorátem. Pokud by se tak stalo, pak někde „někdo selhal“. A to nejen onen kazatel, nejen Seniorátní výbor, nejen Staršovstvo sboru, a nejen povšechné Shromáždění sboru, ale i jednotliví členové toho daného sboru. K tomu mohu jen ještě doplnit, že většina může prosadit svou vůli i přes zřejmou pravdu jednotlivce.

Ve věci morálky farářů a ztrátě jejich ordinace pak rozhoduje Pastýřská rada podle Řádu pastýřské služby. O ztrátě členství ČCE lze také rozhodnout na základě Řádu členství v církvi kde je v čl. 4 Ztráta členství v ČCE odst. 2. a 3. psáno : (2.) Takovému členu, který svými činy nebo slovy zjevně a opakovaně projevuje nevěrnost a neúctu k základům vyznání ČCE nebo svým způsobem života, svým vztahem k bližním nebo svou činností se zjevně, trvale a pohoršlivě rozchází s cestou života, kterou mu svědectví Písem nabízí, staršovstvo stanoví lhůtu k nápravě. Použije konkrétních opatření, zejména: domluvy, odnětí volebního práva apod. Po selhání nápravných opatření má staršovstvo předložit otázku, zda by neměl vystoupit z ČCE. (3.) Nevystoupí-li takový člen na výzvu sám, nebo se nenapraví, může jej staršovstvo po předchozím schválení seniorátním výborem z ČCE vyloučit. Vyloučení se provede písemně s uvedením důvodů rozhodnutí a poučením o odvolacím právu (§20 CZ).

Je tedy jen otázkou, zda život v nezávazném nemanželském partnerském svazku ČCE a předně daný farní sbor ČCE, (protože jeho staršovstvo kazatele na farářský úřad navrhuje a Sborové shromáždění schvaluje), ještě považuje za život v rozporu nebo podle Písem a evangelia Kristova. Upozorňuji, že posuzování „kazatelského života“ by mělo být spravedlivě posuzováno naprosto stejně (stejným metrem) jako „život laika“, tedy jakéhokoliv člena církve ČCE. Je-li toto tolerováno laikům, nedivme se, že to bude tolerováno kazatelům (ordinovaným do služby faráře), a naopak.

Ohledně toho, zda vůbec může člověk nežijící podle Písem a evangelia vystudovat na kazatele apod., moc nevím. Je-li však členem ČCE, vztahují se na něho Řády a zřízení ČCE, tedy by již mohl být vyloučen a asi by pak mělo být studium ukončeno. Ale to je má spekulace. Také bych rád, kdyby se k tomuto vyjádřili kazatelé ČCE (potažmo ordinovaní za faráře), zda považují společné soužití dvou osob „na psí knížku“ za život podle Písem a evangelia Kristova, nebo by vedli takového člena sboru k nápravě a případně ho při jeho zatvrzelosti vyloučili z řad ČCE. Odpovíte?