Myslím, že jste si odpověděl sám. Pokud dle vás není hříchem něco, o čem rozhodne kulturní prostředí, pak to znamená, že záleží na tomto kulturním prostředí. V některých kulturách je v pořádku, že se lidé berou kvůli penězům, v některých, když maminka zaučuje synka…. Jenže já jsem hovořil z pohledu svého chápní křesťanské víry, nikolih z pohledu kulturních zvyklostí 19. či 20. století nebo domorodých kmenů kdesi…Dva lidé stejného pohlaví, pokud si za dveřmi ložnice projevují svůj cit tělesně (je zvláštní že o lásce je v bibli docela dost zmínek, když je to výmysl 19. století, nicméně já například svou ženu miluji a lituji vás, že nic podobného neprožíváte a považujete za výmysl básníků…) pokud někomu ubližují, pak pouze sami sobě a po vzájemné dohodě dvou dospělých rovnocenných partnerů… přirovnávat to k manželské nevěře, která porušuje řád lásky minimálně k tomu podváděnémo a jsou-li děti i k nim (nicméně jsem si nevšiml, že by někdo horlivě brojil proti manželské nevěře alespoň srovnatelně jako proti homosexualitě, přestože je mnohonásobně častější)nebo k tomu, když matka sexuálně zneužije svého syna a tím negativně ovlivní celý jeho následující život mi přijde trochu out.