Já jako věřící mám tento postoj k homosexualitě. Z občanského hlediska respektuji, že to je povolené, dřív byla trestná. I když v praxi se ani tehdy netrestala, pouze ti lidé nemohli veřejně prohlašovat, co dělají. Fakticky je nechával každý být, za první republiky i císaře pána. Dnes to je povolené, to mě nijak netrápí. Vadí mi, když určité skupiny chtějí nadstandardní práva, co jiní nemají. Tolik můj občanský postoj.

Z hlediska Písma ale je homosexualita nejhorší hřích, ohavnost nejhoršího kalibru. Horší než smilstvo, tj. sex neoddaných lidí, horší i než cizoložství. Jasně o tom píše Písmo jak ve Starém, tak i Novém zákoně.

Řeči o lásce a toleranci jsou mimo. V církvi je místo pro člověka, který uzná, že homosexualita je před Bohem hřích a chce se toho hříchu zbavit. Odpuštění není pro ty, kteří odmítají, že jejich zvrácené jednání je hříchem. Takoví lidé odpuštění odmítají sami, oni si myslí, co by mi měl kdo odpouštět, na tom není nic špatného. Pokud někdo ale chce Boha následovat a na základě Písma uzná, že homosexualita je hřích, tak těmto lidem by se pastoračně sloužit mělo, to jistě ano.

Bohužel, v ČCE tolerance a láska k homosexuálům nespočívá v pomoci těm lidem, aby byli z toho hříchu uvolněni a vyléčeni. Někteří spíše teologicky zdůvodní, že ta homosexualita není špatná. Farářka Tesařová dokonce oddala pár homosexuálů. To považuji za maximální úpadek. Větší problém než s těmi homosexuály mám s takovýmito duchovními. Pro ty homosexuály tu vidím naději, že oni svůj hřích poznají a možná budou chtít opustit. Pro ty úpadkové duchovní moc naděje nevidím, rád bych se mýlil.

Tolerantní k homosexualitě jsem jako občan, v církvi ale tu perverzi vážně nechci. Jinak když člověk sleduje homoaktivisty, tak oni tolerancí nevynikají. Jsou dosti nevybíraví, agresivní a rozhodně ne tolerantní. Nejčastěji jsou netolerantní k slušným lidem i k učení Bible.

Jsem rád, že tu jsou i jiné evangelické církve než ČCE. To, co zastává většina duchovních je zcela mimo učení reformace i mimo křesťanskou víru vůbec.