Co si mám představit pod pojmem "vlastní duchovní cesta"?Nejsem si jistý, zda by měl kazatel jít svou vlastní cestou a pokud se lidem bude zamlouvat, tak jej budou následovat. Ne vždy to musí být ten správný směr. Sbor i kazatel by se snad měli někde potkat?

Vlastní cesta-následování kazatele-a nedělat nic jiného?

Myslíte, že to stačí pro život sboru? K růstu církve? Souhlasím, že výsledky soustředění se, na nějakou oblast, mohou být pochybné. Ale i to je přece misie.

Připadá mi, že ČCE ztrácí dech a zůstává osamocena. Tedy osamocena v tom smyslu, že ji přestává být vidět, jak postupně splývá se světem. Kam kráčí ČCE a co může nabídnout světu, když sama opouští pilíře morálky a tradičních hodnot a spolu se společností se snaží vytvářet nové? Nejdříve bychom si měli ujasnit, kam půjdeme, co bude naším cílem, čeho se při této cestě budeme držet, koho necháme řídit, a co budeme cestou podávat.