Měl bych si ale také přečíst něco od protestantů, abych mohl srovnávat. :-)

Nevím, jestli se trefím. Dost dobré je Hellerovo podvečerní děkování.

To je trochu málo. Nesnažíme se proměnit, stát se Kristovými následovníky, umístit Boha do středu našeho života a získat tak naplnění života, štěstí a pokoj v duši. To by motivace byla.

Jo.To je přesné! Nedávno jsem s jedním kolegou vedl v autě při cestě na pastorálku diskusi na téma neutěšeného stavu našich sborů. Bavili jsme se o tom, jak dál, na co se sostředit, jestli na členy sboru, na mládež, na romy. Nakonec jsem si uvědomil, že u všeho je výsledek pochybný. Jediná oblast, u které je výsledek dosti jistý je vlastní duchovní růst. To asi je základ. Jak říká jeden můj učitel z fakulty, , kazatel jde svou vlastní duchovní cestou a když ostatní lidé vidí, že se mu na té cestě líbí, jdou za ním.