Ten co odešel od dětí a manželky a přidružil se k hmsxlnmu parterovi, byl taky asi po nějakou dobu šťastně ženatý… Nevím jestli záměrně srovnáváte jablka s hruškama, ale váš příměr má v sobě něco pravdivého, jakkoliv je mimo mísu. Pro kleptomanii jsou vrozené dispozice (porucha chování, kdy cílem není předmět ale akt - je to určitá forma agrese). Psychologové kleptomanii často nevnímají jako explicitní chorobu, ale jako něco na hranici. Odborníci (i věřící) se shodují (většina), že hmsxlta je vrozená (nebo si její původ neumí vysvětlit), nechtějí ji vnímat jako chorobu, přičemž se shodují, že sebou jistě nese často chorobné prvky jednání (promiskuita = jistá podoba agrese). Ti co se zabývají kleptomanií, nesekají ruce, ale věnují se příčině - agresivitě, ze které nelze vyléčit, ale usměrnit ji. Ti co se zabývají hmsxltou (i ti věřící), nestraší peklem, ale snaží se obracet dotyčné k hodnotnému a hlubokému partnerskému životu (bez agrese-bez uspokojení nějakým aktem). K tomu by zákon o RP měl sloužit. Nezná pojem hřích a milost a znát jej nemusí. Je to cesta k pomoci, která se jinde osvědčila. Přitom neříkám, že je zcela ideální. Teď mi řekněte, jak chcete konkrétně pomáhat hmsxlům vy. Číst jim příběh o Sodomácích, nebo šermovat s ap. Pavlem? Nejde jenom hudrat, ale i něco konkrétně dělat. Prosím, odpovězte jasně a věcně.