Masoxi, Co je bez chvění… mám rozečtené a také se mi to líbí. Tou povrchností jsem ale nemyslel, že nemáme pevnou víru (bez pochybností), ale že nemáme hlubokou víru.

To, že některé jiné církve jsou na tom lépe, nemám dobře podloženo, nemám s nimi větší osobní zkušenost. Připadá mi, že členové letničních církví berou víru víc vážně, je důležitěší pro jejich život, mnohem víc se modlí. To je důležitý klad, ale jiné věci jsou zase lepší v naší církvi. Větší hloubku vnímám také při čtení některých knih od katolických autorů. Měl bych si ale také přečíst něco od protestantů, abych mohl srovnávat. :-)

Když se někdo má stát křesťanem, musí k tomu mít motivaci. Dřív asi misionáři konvertity "lákali" tím, že po smrti budou navěky trpět v pekle, když se k nim nepřidají. A že budou žít po smrti v blaženosti, když se přidají. Dneska říkáme, že nevíme, co po smrti bude, a představa pekla ustoupila do pozadí. Co nekřesťan získá, když se přidá k naší církvi? Připadá mi, že většina z nás laiků prostě jen přijde v neděli na bohoslužbu, tam si vyslechne přednášku o výkladu Bible, účastní se zábavných, vzdělávacích či sportovních akcí pořádaných církví, občas přispěje penězmi či pomocí na nějaký dobročinný účel, je o něco slušnější než průměrný občan. To je trochu málo. Nesnažíme se proměnit, stát se Kristovými následovníky, umístit Boha do středu našeho života a získat tak naplnění života, štěstí a pokoj v duši. To by motivace byla.