Myslím, že nám pořád ještě dělá v církvi potíž rozlišovat člověka (konkrétního) nebo osobu či osobnost , chcete-li, na jedné straně a jednání nebo chování či orientaci na straně druhé. Toto rozlišovat se pak taky dost často nedaří i v naší debatě o homosexuálních vztazích, kdekoliv se jen v církvi vynoří. Někteří pak brojí proti homosexualitě, jiní se zastávají homosexuálů. Tyto skupiny se kupodivu střetávají. Vytvářejí se tak zdánlivě protichůdné proudy. Proč? Myslím, že by naše církev hlavně měla říct, že nechce a nikdy nechtěla vybízet k nějakým pogromům na homosexuály.To by myslím stačilo. Co se homosexuality jakožto jevu, chování, orientaci týče: Jenom rádoby duchovní společenství, které se vznáší kdesi v oblacích, se může tvářit, jako by na tom nezáleželo, zda mluvíme o sexuálním vztahu mezi osobami stejného pohlaví a osobami pohlaví různého. Pouze my, zemití a tělesní křesťané, vyznáváme, že na tom rozdílu z pohledu Stvořitele dost záleží. Vztah přece zakládá to, co je jiné a ten, kdo je Jiný, nikoliv to, co je stejné.