ještě málinko: Broučky jsou dětská kniha, ne teologické pojednání.
To je pravda, problém ale je, že (aspoň mám takový dojem) někteří lidé v tomto stadiu poněkud ustrnou. Dokud je dítě závislé na rodičích a je cílem jakési výchovy, projevuje se ono biblické "ctění" převážně vztahem poslušnosti. Nicméně v určité fázi vývinu je potřeba děti emancipovat - v pubertě zaměnit direktivní mentorování spíše za jasné vykolíkování mantinelů svobody, v dospělosti je pak nechat jít vlastní cestou, i když s ní třeba nesouhlasíme. Pak je onou úctou, když (nyní dospělé) dítě zpětně v našem (i kdovíjak kritizovatelném a nedokonalém) jednání vycítí lásku a je nám ji schopno dospělým způsobem opětovat - i bez závazku poslušnosti. Analogicky to platí imho i ve vztau k Bohu.
Já jako otec svého dítěte pro změnu cítím nutnost akcent Broučků na poslušnost vyvažovat vyprávěními či příběhy, které akcentují Boží lásku a důvěru v něj.
A ani Ježíš nepřišel zrušit zavedené sociální vztahy.
Jak které :-) Každopádně si myslím, že mnohé z nich přišel postavit na zcela jiný základ.
