Není snad úkolem všeho křesťanstva a křesťanských společenství spolusdílení a spolužití víry směřující k lásce? Myšleno k absolutní Lásce s velkým "L", tedy k samotnému Bohu? A je potrat aktem lásky? Pakliže není, tak vydání prohlášení proti potratům je aktem hajícím lásku, ne? Potom to tedy je v souladu s úkoly církve, nebo snad ne?
„Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“ (
Mt 10,32-33)
Přiznáme-li se tedy i my k těm malým nenarozeným, hájíme lásku… přiznáváme se tedy k samotnému Bohu, ne?
Opravte mě, pokud píšu hlouposti. Je to jen a jen můj názor.