Velmi tleskám. A přidávám ještě svůj pohled:

Zkusme teď chvíli opustit čistě právnické hledisko, respektive spor o právní povahu povahu tzv. církevního majetku, o právní nárok na něj atd..

Místo legality se ptejme po legitimitě. Bez ohledu na to, kolik z toho majetku tvoří majetek pořízený z dobrovolných darů věřících a jak velká křivda se především Římskokatolické církvi stala, je zjevné, že stěžejní část tohoto majetku je historickým dědictvím jejího bývalého privilegovaného postavení. Vracet proto tento majetek prostě představuje pro sekulární stát z povahy věci problém. Pod pojmem sekulární stát si nepředstavujme stát ateistický, ale stát, v němž žádné náboženství nebo náboženská společnost nemá privilegované postavení. Souhlasíme s takovým státem nebo ne? Mám za to, že jako protestanté, dědici husitů, českých bratří a úsilí o náboženskou svobodu bychom měli.

Obávám se však, že Římskokatolická církev představovaná zvláště jejím klérem se s ním zcela ztotožnit nedokáže. Kdyby ho totiž už od počátku 90-tých let opravdu vzala za svůj a měla špetku sociální inteligence vůči citlivým bodům v historickém vědomí národa, tak by se nesoudila o Svatovítskou katedrálu a nároků na majetek, byť třeba zčásti oprávněných, by se VZDALA. Dnes by mohla mít ve společnosti mnohem větší renomé i finanční zajištění.

Na tom nic nemění skutečnost, že je dnes ochotna se části tohoto nároku vzdát ve prospěch jiných církví. Nesluší se vzít, co nám nepatří, a chtít mít sami podíl na dědictví dávných privilegií. V tomto kontextu je část postoupená ostatním církvím opravdu tím, co Ivan Štampach nazval jako "držhubné".

Tyto peníze pro nás nebudou požehnáním, ale zahanbením. I když už synod přijetí této částky schválil, v zájmu záchrany dobrého jména a cti ČCE vyzývám všechny, kdo s tím nesouhlasí, ozvěme se veřejně a nahlas!