Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

Od: Anonym: Tomáš Lachtan---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 14. 02. 2012 14:25
Předmět: Re: Legislativa státu a Evangelické církve

David daggie Geisler napsal(a):
 Reakce na text br. Tomáše:  "…Církev, resp. náboženství, které bude zatížené nějakými přesně  danými pravidly, bude pouze v dnešní době čím dál tím více demonstrovat  svoji nedemokratičnost, byť pravidla a zákony k dobře fungujícímu  společenskému systému patří. V případě církve je to však trochu jinak.  Přísná organizovanost náboženství se stává přítěží, ba co víc, stává se čím  dál více destruktivním prvkem a zásadní překážkou pro nově hledající zájemce  o duchovní cestu. V dnešní době si totiž čím dál tím více lidí uvědomuje  pravou hodnotu svobodomyslné víry, ke které neotřebují žádnou organizaci.  Víra je totiž vnitřní věcí každéh jedince, s jedinečnými pravidly a  požadavek na přijetí té jediné a správné víry která zajistí spásu a šťastný  posmrtný život se v současné době se stává anachronismem, vyčpělým a  zatuchlým artefaktem dob dávno minulých…"    Dle mého pohledu obraz vznikající církve (či jednotlivých sborů církve), jak  nám ho ukazují autoři knihy Skutků či jak o ní píší autoři epištol, taky  nezobrazuje pevnou instituční strukturu. Ukazuje obraz zvenku víceméně volně  organizovaného probuzeneckého hnutí, které bylo zaměřeno silně misijně a  diakonicky.    Ani apoštolské učení mi nepřipadá příliš orientované na vnější strukturu - i  když ta výzva ohledně smysluplného řádu bohoslužeb tam zajisté je. Více však  vnímám důraz na svobodu víry jednotlivce (a následně celého společenství -  jakožto souboru v lásce spolupracujících individualit) a zárověň vnímám  velký důraz na vnitřní disciplínu víry každého jednotlivého věřícího.    Mohu se ovšem ale i mýlit…
Řekl bych, že se skutečně mýlíte, a to velmi silně. Myslím, že v současné době je spíše vidět vnější struktura církví než volně organizované probuzenecké hnutí, svoboda víry jednotlivce (to už vůbec ne), v lásce spolupracujících individualit (dovolta abych se zasmál), velký důraz na vnitřní disciplínu víry každého jednotlivého věřícího – možná tak 50 na 50, přinejlepším. Pokud se církve nezbaví středověkých dogmat, nebude nikdy probuzenecká, svobodná, nebude nikdy moderní církví, která umožňuje svým členům hledat si vlastní svobodnou cestu. Vždy bude přítomná snaha svazovat lidi do houfu pod jedním praporem, vždy bude vnucovat svým členům dávno přežité věroučné formulace, závazné vyznání víry atd. A právě na toto už hodně lidí přestává být zvědavých. Proto čím dříve to pochopíte, tím lépe. Otázkou ovšem zůstává, když se zřeknete všech zatuchlých atributů středověku, jestli to stále ještě bude křesťanská církev. Pravděpodobně ne. Ale má křesťanská církev ve své zkostnatělé podobě ještě co nabídnout dnešnímu člověku? Možná, že nebude zase až tak veliká škoda, zanikne-li.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód