Bratře Smetano.

Tak…co se týká vašeho dotazu ohledně "učení katolické círve o sociálních otázkách (co do učení a praxe)" - studuji dálkově na katolické vyšší škole sociální práci. Probírá se to tam na přednáškách shora zdola. Zvláště v Olomouci je tomto ohledu velmi aktivní Katedra křesťanské sociální práce na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Doporučuji navštívit stránky jeji vzdělávacího portálu - sekce Odborné texty: https://www.portalcmtf.upol.cz/open.php?type=0&;id=5

I my, dálkoví studenti charitativní a sociální práce, této možnosti hojně využíváme. A ani jako protestanti se nežinýrujeme legálně stahovat katolické texty. Inu, když ty protestantské nejsou k mání. Tedy snad jen zatím nejsou…

Co se týká té protestantské etiky: Weber je bohužel 100 let starý modernistický sociolog a já s jeho výsledky výzkumů ohledně vlivu protestantské etiky na vývoj moderního kapitalismu mohu souhlasit jen pro tu dobu, kdy to psal. Což byl rok 1904 - 1905. Pokud by se mělo brát jeho pojednání o protestantské etice univerzálně, tak nesouhlasím. Je to, dle mého názoru, již překonané.

Ohledně snah moderních protestantských teologů definovat křesťanskou etiku píše Arno ANZENBACHER, což je katolický autor, ve své knize "Křesťanská sociální etika - Úvod a principy" (CDK, 2004)takto:

"…Proti kulturnímu protestantismu a náboženskému socialismu se v meziválečné době stavěla dialektická teologie, především Karl BARTH. Podle BARTHA se křesťanská etika musí zakládat výhradně na zjevení, a proto se nesmí opírat o varianty přirozeného práva, o autonomii sociálních oblastí nebo o sekulámě-racionální antropologie, sociologie nebo psychologie. Kdo hledá Boží vůli nezávisle na zjevení Krista v sociální etice, jež od něho odezírá, vyčleňuje „světský" život v politice, hospodářství a společnosti z Kristovy královské vlády. Tento christologický přístup je nekompromisně vyjádřen v prvních dvou tezích „Teologického prohlášení z Barmenu"(1934):

Odmítáme jako falešné učení, že církev může a musí jako pramen svého zvěstování vedle tohoto jediného Božího slova uznávat coby Boží zjevení ještě jiné události a moci, postavy a pravdy. […] Odmítáme jako falešné učení, že existují oblasti našeho života, v nichž nepotřebujeme ospravedlnění a posvěcení skrze něho. (SCHREY (vyd.j 1971, 38)

BARTH se sice ve smyslu tohoto přístupu pokusil vyčíst z christologických výpovědí zjeveni určité směrnice pro světské sociální či politické jednání, to ovšem mělo malý výsledek. BARTH a jiní představitelé dialektické teologie (R. BULTMANN, F. GOGARTEN) nakonec od sociální etiky upustili, což přispělo „k oddálení církve a společnosti, teologie a společnosti, teologie a společenských věd", jež se projevuje až dodnes (HONECKER, ESL, 1987, 2,3193).

Zatímco dialektickou teologii pěstovali převážně reformovaní teologové, přístupy teologie „řádů " pocházejí především od luteránů (například Paul ALTHAUS, Warner ELERT, Walter KÚNNETH, Helmut THIELICKE). Tyto přístupy rozlišují mezi nárokem zjevení a světskými ,,řády" (například manželství, rodina, stát, vlastnictví), které jsou dány obecně lidsky. Klade se otázka, do jaké míry tyto „řády" patří k dobrému řádu Božího stvoření nebo jsou to „řády" sloužící k zachování, podmíněné dědičným hříchem. Na tuto otázku se odpovídá rozdílně. Protože tyto přístupy přisuzují světským „řádům" všeobecně lidský a relativně autonomní vý- znam, přibližují se linii klasického přirozeného práva v katolické sociální nauce. Přitom se převážně odvolávají na LUTHEROVU nauku o dvou říších.

…Kontroverze mezi christologickým přístupem dialektické teologie (Kristova královská vláda) a přístupem teologie „řádů" (nauka o dvou říších) určovala do velké míry diskusi o evangelické sociální etice mezi rokem 1945 a dobou kolem roku 1968. Poté se tento protiklad značně relativizoval. Kulturní situace vzniklá vlivem hnutí z roku 1968, ale i nová orientace katolické sociální nauky po konstituci Gaudium et spes a plodný ekumenický dialog vedly ke vzniku pluralistické křesťanské sociální etiky, v níž rozdíly neprobíhají ani tak mezi konfesemi, jako spíše napříč konfesemi. Tak se v 60. letech v obou vyznáních vyvinula velmi podobně koncipovaná politická teologie (3.3.2), která v obou konfesích vedla k podobným kontroverzím. Také na vzniku teologie osvobození (33.3) se podíleli teologové obou vyznání (COLLET, LThK 2, 1994, 130)." [ANZENBACHER, 2004, s.172-17]

Já osobně jsem zastáncem christologického přístupu a zárověň jsem pevně ukotven v kultuře 60. let, která mě i dnes velmi ovlivňuje. S liberální teoligií, teologii řádů, politickou teologiií a teologií osvobození jsem se neztotožňoval v době své konverze a neztotožňuji se s nimi ani dnes - při své diakonické praxi. Ale respektuji to, že to tak "někdo má".