Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Re: Homosexuálně orientovaná ČCE

Od: Anonym: Michal Rudolf <> ( 141.6.11.--- )
Kdy: 16. 08. 2011 14:45
Předmět: Re: Homosexuálně orientovaná ČCE

Anna Glacová napsal(a):
 No, nejsem si jistá, kolik by po tom plošném káznění v ČCE zbylo věřících  vzhledem k biblickému seznamu hříchů :-) Pokud tedy budu předpokládat, že  hříchem je i něco jiného, než jen homosexualita… která pokud je  provozována se souhlasem druhého dospělého podobně orientovaného v stálém  páru, tak z lidského hlediska vlastně nikomu dalšímu neubližuje.    U církevní kázně si neumím moc představit, jak bez přátelských vztahů by se  vlastně měla provozovat. Kázeň přijme ten, kdo se ptá. Kdo se neptá, ten ji  může dodržovat "na oko" - pro formu, nebo se spíš na to vykašle -  ale to asi není to, co nám jako církvi chce Pán Ježíš dát, to, co  uzdravuje. Pokud evangelium žijeme a neseme jaksi opatrnicky, vlažně,  myslím, že naše horlivé exkomunikační jasno v oblasti homosexuálního  chování (které se zrovna nás osobně netýká) nepomůže ani rozvoji naší  církve, ani nám osobně, ani těm homosexorientovaným lidem. Možná, že se  trochu vypiluje nějaké morální pravidlo nebo předpis, který se stejně moc  neprovozuje.    Pán Ježíš nás nepřišel učit mávat seznamem hříchů k exkomunikaci druhých.  Myslím, že křesťan má prostě jiné úkoly. - Je pravda, že trámy u bližního  se obecně řeší občas snadněji než třísky ve vlastních očích, třísky ale  mohou způsobovat hnisání, vážné problémy nést radostně evangelium do celého  světa…i k lidem homosexuálně orientovaným - je možné, že Pán Ježíš sám  může těm lidem říci lépe než naše káznění, jak se svou homosex.orientací  mají naložit, pokud jim ovšem přinášíme svým životem evangelium a nejen  jakési zbytky složené z biblické kázně.  Proto když vidím homosex.orientované lidi, kteří nepáchají žádnou trestnou  činnost a kteří do toho nezatahují další ne tak vyhraněné, tak se za to  radši pomodlím než káznivý přístup a asi bych jim něco říkala jen  tehdy,pokud by měli nějaké otázky k různým možnostem řešení, pokud nechtějí  být tzv.registrovaní.
Vážená sestro Glacová, já bych to káznění vůbec nepodceňoval ani nezavrhoval. Beru to prostě tak, že pokud někomu opravdu záleží na tom, jak následovat Krista (předpokládám, že většina z nás je za tímto účelem v církvi), tak ono káznění nebere jako nějaké přikování na pranýř, ale jako přátelské upozornění lidí stejného smýšlení a cíle, že nějak schází z cesty. Účelem káznění není jistě dotyčného nějak zadupávat do země, ale pomoci mu. Pokud tedy vidím bratra nebo sestru ze sboru, jak se Kristu vzdaluje zabředáváním hlouběji a hlouběji do hříchu (smilněním homo- či heterosexuálním, krádežemi, podvody a dosaď si každý ze široké palety co chceš), tak je moje v podstatě jediná možná služba mu to sdělit. Potíž je v tom, že máme pořád ostych otevřeně sdělovat své názory, za kterými si stojíme a bez nějakých zbytečných hořkostí a vztahovačnosti na druhé straně přijímat od jiných názor, s kterým se neztotožňujeme. Prostě nás tomu nikdo v minulosti neučil. Vezměte prosím za poněkud kulhající příměr výchovu dítěte - miluji ho (to je paralela k vámi zmíněnému přátelskému vztahu) a bolí mě, když se nechová správně. Ale právě proto, že ho miluji, ho raději PŘIMĚŘENĚ potrestám (a tady je to kulhání příměru - káznění vlastně není trest, ale služba), než abych ho nechal samo sobě a nevyhnutelné záhubě. A až bude zase zítra někdo káznit mě, vzpomenu si, že to dělá proto, že mě má rád. Toť vše.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód