Bratře Tomášku, děkuji za, soudím, fundovanou odpověď. Byť na „poznámku na okraj“.

Tak nějak ve zkratce jsem si myslel, že v židovství - rozuměj ve SZ - se o „pohrdání tělem“ nedá ani uvažovat. A že „vinen“ je mladý „bouřlivák“ Augustin, který po svém obrácení razil ono intimní mezi mužem a ženou pouze za účelem plození dětí. Tak nějak tuším, že to je asi můj subjektivní pohled z 21. století. V tehdejší době asi spolehlivá antikoncepce nebyla běžně k mání.

Z jedné přednášky na téma „věčně zelené“ pro mládež jsem si odnesl formulaci, že lidská sexualita je určena pro rozvíjení se ve vztahu mezi mužem a ženou který je permanentní, exkluzivní a totální.

Co „čtyřprocentní menšina“? Dobrý byl postřeh, zde v diskusi zmíněný, že Kalvín by radil nejspíše: kamenovat. Servetovi již stojícímu na hranici neváhal říci: tedy zemři, stojíš-li na svém. Žel. Kamenování by asi neprošlo v dnešní evropské společnosti vůbec. Naštěstí. Přitom je tomu jenom pár desítek let zpátky, co ten pán s knírkem likvidoval různé menšiny v koncentračních táborech. Naštěstí se dnes lidé netolerantní a používající Bibli jako kladivo spokojují zpravidla s anonymními výlevy. Jsem rád, že alespoň na Evangnetu používají kultivovaný slovník.

Co byste poradil, bratře Nový, svému synovi, kdyby za Vámi přišel s tím, že se mu líbí kluci? Sebekastraci? Doživotní celibát? (Ten je vyjmenován v NZ duchovních darech, a k celibátu je člověk, předpokládám povolán.) Vyhnal byste ho z domu? V tom nádherném příběhu Ježíše a ženy přistižené při cizoložství je moment, kdy Ježíš píše cosi prstem do písku. Podle jedné tradice tam psal to, co si ti „kamenovači“ vyložili jako své „tajné hříchy“. Raději se vytratili potichu pryč. Vím, že při meditaci nad podobenstvími našeho Pána, se radi vžít se do jedné z „rolí“. Abyste byl, bratře Nový, když už kladete takové “lustrující“ otázky, klidný: jsem “hetero“ a jsem ženatý. Ale mám nad čím přemýšlet. Co by asi tak psal můj Pán do toho písku o mně?