Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Kde se vzala negativní zaujatost sexualitou...

Od: Uživatel Evangnetu Petr Tomášek <>
Kdy: 15. 06. 2011 00:58
Předmět: Kde se vzala negativní zaujatost sexualitou...

Uživatel Evangnetu František Smetana napsal(a):
Jen tak na okraj. Nevím, kde se vzala v křesťanství ta negativní zaujatost sexualitou. Do cizích ložnic „normální“ člověk nenakukuje.
Já bych viděl pro vývoj křesťanské sexuální etiky jako zásadní tři momenty:
a) starozákonní sexuální etika. Ta v sobě nese, řekl bych, dva zásadní aspekty: 1) sexualita v rámci běžných sociálních vazeb: Příklad: ve starozákonní společnosti patřila sexualita k problematice sociálního zabezpečení. Jelikož nebyl stát a neexistoval důchodový systém, tak možnost pro(v)dat dceru za věno představovala "investici" do svého stáří, aby mohl ve stáru přežít. Proto bylo důležité, aby dcera před svatbou zůstala pannou, protože pokud by pannou být přestala, ztrátila by výrazně na ceně (pokud by vůbec nezůstala na „ocet“) a nemohla tedy poskytnout svému otci věno, které by jej zabezpečilo na stáří. Na takovéto a podobné rovině mezilidských a spíše i hospodářských vztahů je regulována sexualita ve starozákonních zákonících.
2) druhým aspektem je polemika s okolními náboženstvími, které sexualitu různě a někdy i hrůzně zakomponovali do svých náboženských praktik. V takových případech (zvlášť u těch náboženštějších částí Starého Zákona, jakým jsou např. tzv. deuteronomistické texty) najdeme rázné odmítnutí takovýchto praktik.
b) dualismus kumránské sekty a Ježíšův. Na starozákonní pojetí navazuje prostředí kumránské sekty. Ta byla velmi výrazně ovlivněna dualismem (učením, že cokoliv tělesné je špatné a naopak duchovní věci jsou dobré), majícím svůj původ zřejmě někde v perském Zoroastrismu. Tak, jak to dělali v Kumránu i s jinými starozákonními texty, i texty týkající se sexuality byly nově interpretovány v duchu dualismu, tj. sexualita byla ztotožněna s pozemskostí a tedy označena za něco zlého (což v samotných starozákonních textech nenajdeme).
K postojům kumránské sekty měl velmi blízko i Ježíš (ale v některých zásadních momentech se s nimi rozchází; dá se říci, že Ježíš je daleko milosrdnější, viz např. příběh o (ne)kamenování cizoložnice). Takže není divu, že byl tento „dualizovaný“ postoj k sexualitě dán i do vínku vznikajícímu křesťanství. Podobný, možná někdy i o dost radikálnější dualismus najdeme taky u Pavla.
c) Konstantin a „zestátnění“ křesťanství. Dle mého soudu byla pro vztah křesťanství k sexualitě klíčová doba „usazování“ křesťanství, tj. přechodu od „anarichistické podzemní sekty“ prvních tří století ke státnímu náboženství římské říše. Ta první tři století byla pro křesťanství dost vypjatá - a v situaci takové brutální persekuce ze strany římské „vrchnosti“ se není čemu divit. Křesťanství v té době bylo mladé a radikální a to platí i pro oblast sexuality (pokud to někoho zajímá, zkuste si přečíst, co si sám sobě způsobil za mlada církevní otec Origenés).
Ovšem s příchodem Konstantina dochází k velmi zajímavé věci: Na jednu stranu byly ty ostatní radikální projevy opouštěny (např. do té doby platilo, že kdo zapřel svoje křesťanství při pronásledování, už je navždy proklet a nemá „nárok na vstupenku do ráje“; ale po Konstantinovi najednou církev obrátila a začala houfně zpět do svých řad příjmat zástupy „padlých“ [lapsī], které vzala na milost. Podobně byla předkonstantinovská církev radikálně pacifistická - služba v armádě byla často odmítáná pod hrozbou smrti - avšak po konstantinovy církev již takto radikální nebyla, protože bylo třeba být taky společnosti užitečný).
Avšak o sexualitě toto neplatí; naopak se bouřlivě začíná rozvíjet fenomén mnišství: Svůj původ mělo přitom mnišství ještě za pronásledování, v oblasti Horního Egypta, kdy křesťané houfně utíkali do pouště, aby si zachránili holý život. Ale velmi brzo se z toho vyvinul ve fenomén poustevníků, kteří na poušť odcházejí dobrovolně, aby se oddali Bohu, ale také aby se oprostili - mimo jiné od sexuality.
Asi nejlépe by se tento pokonstantinovský příklon k mništví dal vysvětlit právě jako reakce na zesvětštění církve, jako úpornou snahu ubránit si něco z charakteru té „staré dobré“ pronásledované církve. Proto nepřekvapí, že zatímco v ostatních otázkách radikální postoje vyprchaly, v otázce sexuality se ta radikálnost naopak stala něčím, co se tváří jako velmi důležitý prvek křesťanské identity (i když po stránce teologické jde naopak o záležitost naprosto okrajovou).
Zbytek (kromě doby „moderní“, která se snaží hledat nové cesty a revidovat ty staré) je jen přirozený vývoj výše naznačeného.

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód