Bohužel, teď nemám moc času se déle rozepisovat, jen krátké (negativně  vymezující) předběžné poznámky k tématu, které jste nadhodil, které je  docela obtížné, i (nejen) já se s ním vyrovnávám a myslím, že je na místě  zde použít poněkud otřepané slovo "tajemství". Jde o vztah mezi  lidským a Božským jednáním.    Křesťanství není ani jedním z následujících extrémů:     Bůh "tahá za nitky", jedná ve a na světě ve všem, člověk a  stvoření je jím totálně určováno, člověk ve všem naprosto nesvobodný, je jen  loutkou. To je takový zbožný determinismus a z Boha se stává despota,  diktátor, bůh s ďábelskými rysy: vše, co se děje, se děje proto, že to Bůh  tak chce, Bůh je odpovědný za všechno zlo ve světě, to morální, metafyzické  a fyzické.  (Mohl byste pro to v jednostranném čtení najít i "důkazy" v písmu,  třeba Iz 45,7)    Druhým extrémem je to, co bych nazval "deismem": Bůh pouze stvořil  svět s jeho svézákonitostmi, ovšem již do něj více nezasahuje, je z něj  jakoby vytlačen, a člověk je obdařen svobodnou vůlí a je také jen a jen na  něm, zda se na základě vlastní vůle a rozumu pro Boha (a pro vlastní spásu,  chápanou jakkoliv) rozhodne či nikoliv. Tady by byla ještě jedna  podvarianta, ta gnostická, podle níž zlý bůh stvořil zlý svět, z něhož  musíme utéct a z něhož nás může osovbodit nějaký zcela jiný Spasitel, ovšem  je-li člověk na dostatečné duchovní výši.    Chce se mi spát, tak dál až příště. Mějte se, "Jime".    J.Š.