Velmi se mi líbí váš příměr – použitelnosti. To je asi přesně ono. Co lze a nelze použít pro svojí spiritualitu. Vaše srovnání bible s kuchařkou není zase až tolik drsné. I bible je taková kuchařka – něco je poživatelné a něco již ne. Jinými slovy jsem se v jednom ze svých příspěvků v tomto duchu zmínil. Nepovažuji bibli anblok za špatnou, jsou v ní vzácné drahokamy, ale též dnes již bezcenné střepy. Proto jsem alergický na to, když někdo nekriticky vzhlíží k bibli jako k něčemu nedotknutelnému. Vždyť i sama církev mnohé věci v bibli opustila a nepoužívá je, tak proč nelze pochybovat i o dalším? Neříkám pochybovat v tom smyslu chtít najít za každou cenu omyl, lež atd. To vůbec ne. Naopak hledat do jaké míry má ta či ona myšlenka nadčasovou platnost nebo jestli je pouze poplatná své době a jenom se tváří že je v ní utajeno víc než je ve skutečnosti pravda. To je myslím jeden z velkých omylů v přístupu k bibli. Na biblických hodinách jsem se setkával s výklady, které byly někdy dost křečovité a "pravdivé" i kdyby se mělo říct že černá je ve skutečnosti bílá. Později jsem se setkal s výkladem toho stejného místa, ale pod jiným zorným úhlem, který zněl jednoznačně pravdivěji a pravděpodobněji. Proto mi nedělá žádné problémy pochybovat i o místech v bibli, o kterých se v křesťanství zásadně nepochybuje. Ptáte se na můj systém, co mě v životě naplňuje? Jsem přesvědčen, že víra je v každém člověku, někdy více, někdy méně skrytá, někdy neobjevená. Každá víra je však originální, osobitá, stejně jako je originální a neopakovatelný každý člověk. Ve své plnosti je nesdělitelná a čím více ji budeme vysvětlovat a popisovat, tím více se jí budeme vzdalovat. Proto nevěřím na žádné zprostředkování víry, jsem ochoten se domluvit s kýmkoli pouze na jediném – Bůh jest. A to stačí. Všechno ostatní je svrchovaným prostorem každého z nás. Stačí to, aby fungovalo i společenství, bude-li zájem i z druhé strany, neboť inspiraci jak naplnit své lidství lze hledat a čerpat z jakýchkoli zdrojů, bibli nevyjímaje. Svého bližního můžete hledat, a řekl bych zejména, mimo okruh náboženského společenství. Proto nikdy nebyla a nebude žádná ideální doba. Každá doba má své šance které buď využijeme nebo promarníme. Proč církve selhaly? Protože ve své podstatě jsou lidským produktem, prostoupené vším, co k lidskému dílu patří. Účelově vytvořené, snad jenom slepý nevidí, jak dokonale byly propracované k ovládání lidí. Není vůbec náhodou, že v určité, přesné historické době trvale začaly ztrácet svůj vliv.