Aktuálně v ČCE

Co hýbe s ČCE...

Odpověď na příspěvek: Re: Může o Bohu rozhodovat komise, aneb absurdita Božího plánu?

Od: Anonym: Anna Glacová---.unet.cz )
Kdy: 23. 05. 2011 10:28
Předmět: Re: Může o Bohu rozhodovat komise, aneb absurdita Božího plánu?

"Křesťanství moci" nastolené po Konstantinově vládě - v prvé řadě proti lidem v druhé řadě proti Kristu samému - myslím si, že je obecně špatné. Něco bylo ale i dobré(vzdělanost, kultura, písmo, charita, rozvoj včelařství, vědy, klášterní nemocnice…).Násilí se nedá omluvit,to je prostě mimo to, co Ježíš chtěl. Ale - nesnášenlivost a nenávist je a bude, dokud bude člověk, i kdyby žádná církev nebyla. Evropu takto špatně pochopené křesťanství poznamenalo - oddělila se politicky i hodnotově od vlivu církví, což ale s sebou přineslo zase jiná úskalí. Lidé nejsou křesťané a stejně ve společnosti je nenávist a zlo. Možná, že Ježíš církve zakládat nechtěl, na to je víc názorů - ale lidé se prostě sdružují i jaksi samovolně. Je to v lidech. Jeden dobrovolný hasič toho moc neuhasí, ale větší skupina požár zvládne brzy. A to je pro toho, komu hoří dům, docela rozhodující…Chovatelé králíků, pěvecký soubor…Církve mohou tento kladný rys sdružování využívat k dobrému - ale také ke zlému. Jsou křesťané s názorem - Kristus ano, většina církví ne - takový byl např. doktor z autobiograf. knihy Lékař z Kurdistánu - prostě nechtěl být celým životem klientem nějaké církve, jehož jediným úkolem bude dojít do kostela a pasivně tam přijmout zvěsti, o tom jak je špatný a pouze plnit pečlivě omezené úkoly typu sekačka - kýbl - poněvadž na zvěstování Krista měli jen ty s nejvyšším IQ, kteří neměli moc rádi hadr :-)). Velmi byl inspirován za pobytu v Londýně Plymouthskými bratry - kteří neměli mezi sebou žádného faráře a v kázání i vysluhování Večeře Páně se střídali všichni i se ženami. U nás v ČR je tomuto pojetí asi nejblíže skupina Křesťanských sborů (neplést s Křesťanskými společenstvími, vzniklými z ČCE kol. sametové revoluce) - tito sem přišli anglickou misií kolem r. 1900 a dodnes tu některé sbory působí, ale je jich velmi poskrovnu. Nevím ale, jací jsou prakticky, v ĆR znám jen jeden z nich s velmi ráznou muzikou od podlahy, kterou moje uši zvládají z důvodu decibelů jen po omezenou dobu :-),ale tím, že se hodně střídají v kázání i modlitbách, tak se některé "omyly a klišé" různými pohledy jaksi snadněji obrušují, pohledy a názory se více obohacují, není taková uniformita - mně se přirozeně líbí velká pestrost v lásce. Myslím, že Bůh chce, aby v církvích nebyla manipulace, aby byla možnost slušně vyjádřeného vlastního názoru atd., aby nebylo mezi věřícími rozdělení na "chytré ordinované" a "tupé ovce, které se musí dovzdělat", - to vše je v evangeliích obsaženo jednoduše v parafrázováno - Miluj druhého jako sebe samého a Vy pak všichni bratři jste, já pak Váš Mistr. Na nás, kdo patříme do církví je, abychom, pokud chceme, vlastními životy (jinak to asi nejde) tuto věc svobody a skutečného bratrství a svornosti žili. V církvích i venku. Každý můžeme mít svou zkušenost s Bohem, která pro druhé může být obohacením. V církvích ale také žijí lidé a struktury, kteří mají nějaké důvody, proč tuto svobodu neprovozují. To ale nejde je odtud poslat pryč. Je to těch lidí domov myšlenkový i duchovní. Ponese to právě další problémy a nenávist. Pokud se chovají jako parní válec, není mým úkolem je rozjezdit větším válcem, protože mám jiný pohled na věc. Někdy ale nad tím musím hodně přemýšlet, jak s nimi žít v lásce - možná že to právě je hlavní úkol církve - učit se žít s druhými, nežít sólo, i když to je těžké. A vzájemně si pomáhat. Víra je osobní záležitost. Žijeme ve svobodné společnosti, takže pokud nikoho neohrožuji, mohu si nekorigovat nebo korigovat víru, kým chci/nechci, je to jen na mně, kdo to bude. Myslím, že ČCE v přístupu k vnitřní osobní víře v tom má jednu z největších svobod v rámci tradičních, ale i moderních církví v ČR. Trochu to ale pro mne "kazí" ten občasný převelice silný důraz na faráře a na nutnost rozvoje IQ, který je zažitý.Církev se členy většinou IQ 120 a více může někdy obtíže nacházet řeč s lidmi, kteří mají rádi telenovely, dechovku a neholdují filozofii. (Ale to je jiná úvaha.) Pokud to chce člověk jinak,může si vybrat něco jiného duchovně blízkého , může fungovat i v ČCE, i když jako pouhý laik se jeho různá obdarování nemusí proto rozvíjet optimálně. Nebo zůstane osamoceným křesťanem, který se příležitostně s někým pomodlí, přečte Bibli, svěří se apod. a jinak pracuje samostatně. Každá volba má své klady i zápory. Pokud chcete vytvořit vlastní církev nebo náboženskou společnost s Vašimi pravidly, můžete se o to pokusit. Přeji Vám úspěch. Pokud se zařadíte do některé z církví, spolků, tam už nějaká pravidla jsou daná - a myslím, že jsou sbory ČCE i dalších církví, kde se dá setkat se se svobodou, laskavým přijetím a možností širokého osobního uplatnění nejen teoreticky, ale i prakticky, a to navzdory historicky někdy upjatým stanovám - myslím, že na panu faráři to hlavně nezáleží, i když to do jisté míry může pozitivně /negativně korigovat - je to spíš o lidech v tom sboru/farnosti. AG

Přidat příspěvek:


















Ověřovací kód