Uživateli "Jime", možná by bylo přínosné a vhodné zde napsat pár řádek o tom, jaké že máte osobní zkušenosti s ČCE. Možná by to mnohým z nás, kteří se k ČCE "hlásíme",pomohlo nejen k hlubšímu pochopení toho, proč a co zde říkáte, ale i khlubší sebereflexi a získání odstupu od vlastního církve, který zde uživetelům/křesťanům vyčítáte. Jinak zde často apelujete na rozum, na jeho ssamostatné užívání, které slepě nepodléhá vnějším autoritám (bible, zjevení) atd. To je vpravdě osvícenský postoj.

K tomu jen poznámku: křesťansá tradice ve svých výšinách vždy podporovala užívání rozumu. Viz Anselmovo "fides querens intellectum". Jen byla vždy opatrná k tomu, aby "čistý" rozum diktoval víře, v co a jak má věřit, právě jak tomu bylo v osvícenské době, ne málo pod vlivem Kantovým. Ale je pravda, že ono osvícenské obrácení se k rozumu mělo své závažné příčíny, na něž zde také upozorňujete, totiž strašlivé náboženské války 16. a 17. století, které u mnohých vzbudily pochybnosti o tom, zda náboženství (křesťanské konfese) nepřispívá jen k vzájemné nenávisti a destrukci, az zda by nebylo lépe spolehnout se pro komplexní řízení věcí lidských na jinou instanci, totiž právě rozum.

Ovšem jakkoliv osvícenství přineslo vývoji lidského ducha mnohé cenné plody, a to právě i theologii (biblická kritika, liberální theologie, zde v Čechách vysmívaná, i když ji pořádně nikdo nečetl), i samo osvícenství ukázalo, že spoléhat se jen na lidský rozum vede ke stejné démonii a hrůzám, do jaké vyústilo i ono vámi kritizované "fundamentalistické" spoléhání se na vnější (náboženské) autority, odmítající kritickou rozumovou reflexi.

Velmi vám doporučuji, pokud jste již nečetl, klasické dílo čelných představitelů frankfurtské školy Maxe Horkheimera a Theodora W. Adorna Dalektik der Aufklärung (Dialektika osvícenství)! (Právě to čtu, ne snadný text, ale velmi poučný)

Mějte se. J.Š.