Přeji Vám hezký den, nejsem theolog - takže asi budu odpovídat trochu přízemně. Osobně věřím v Boha Otce, Krista i Ducha svatého ne kvůli církvím ani historii, ale kvůli vlastnímu selskému rozumu. Konfucius mi prostě moc nefungoval, nejsem tak dokonalá. Je to moje osobní víra a nikomu ji nenutím. Pokud se někdo upřímně na to zeptá, tak mu to pak řeknu. (Velkým příkladem nedemagogickým je pro mne kniha Útočiště - Corie ten Boom z 2. světové války. ) A protože do kostela (modliteben a jiných křesť. shromáždění a setkání ) chodí většinou lidé nějak aspoň trochu podobně směřující jako já, tak tam chodím taky, i když to není ideální a bezproblémové. Jako církve máme v kontextu minulosti i současnosti prostřednictvím našich osobních životů samozřejmě stále co zlepšovat, nejlépe je, pokud je to prostřednictvím lásky a služby, ostatní věci jsou taky fajn, ale je jasné, že nelaskavé, nehodné a tvrdé praktiky nejsou pro křesťany jakožto reprezentanty Krista dobrou vizitkou. Myslím, že rozum používám a přesto - lépe se mi věří, že Kristus je Bůh, než že pocházím z opice Lucy. Chápu, že koho církve zklamaly (a i já nejsem dokonalá), tak že může psát články ve stylu Grano salis. Myslím, že lidé, kterým bylo v církvích ublíženo, si prostě ke křesťanství velmi těžko hledají alespoň neutrální postoj, je mi těch lidí velmi líto a je na nás všech křesťanech, abychom reprezentovali Krista tak, aby to bylo skutečně laskavě a hodné. Osobně - když mi jeden církevní představitel v podstatě bezdůvodně dal "do zubů", tak jsem taky měla chuť být hodně naštvaná. I proto, že jsem nějak s církvemi vydržela, si myslím, že na tom Kristovi něco trochu neobyčejného je - a po smrti - pokud Bůh není, tak dobrá a laskavá snaha neškodí, a pokud je, tak budu ráda, že jsem svůj život jaksi neprosypala mezi prsty …Přeji Vám s křesťany a křesťanskými církvemi ty lepší zkušenosti AG