Přeji hezký den, myslím, že není střízlivější pohled na naší církev, než od křesťana, který přijde mezi nás z cizí země a je šokován vlažným stavem. Zkoumejme to pečlivě, to je prorocký hlas! V Izraeli měli farizeové také mnoho teologických argumentů ke kamenování proroků, ale Božím hlasem byli proroci, nikoliv teologie. Mám taky takové zkušenosti z českých sborů (nikoliv z moravských). Prázdno, studeno, nezáživné kázání, nezájem o nově příchozí (moje rodina). Vím o takové zkušenosti od mnohých dalších lidí. Tomu se říká, že je "mezi námi láska"? Není-li ve sboru láska, která má zájem, která bere druhého za přednějšího, než sebe, která je zapálená, ba i hoří, v takovém sboru není ani Bůh. Nedivím se, že pak sbory chřadnou. Ale zatím tady jsou. A kdo žije, i když vymírá, má naději, ještě nezemřel zcela. Probuzení začíná ve Tvém srdci, láska jednoho může zapálit další. Ten impuls lásky by měl vyzařovat především od pastýře sboru. Není-li tomu tak, proč takový člověk dělá pastýře? Zvoní mi v uších slova proroka "běda nehodným pastýřům". A taky slova našeho Pána:"Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá život za své ovce. Ale ten, kdo je jen najatý za mzdu, ten není pastýř, ovce nejsou jeho vlastní, nájemník utíká, když se objeví vlk, nemá péče o ovce." (pzn. volný překlad J10,11-13). (Jsem pro liberalizaci Personálního fondu, aspoň se pozná motiv faráře na malém sboru, jde-li mu o ovce, vezměme si příklad z maďarských kazatelů, kteří u nás kdysi žili na hranici bídy, a dnes? Farář musí mít skvělé auto, které ho přece musí reprezentovat- to není přímo můj názor, ale mnoha starších evangelíků).Nedělejme si iluze! Již čertsvě obrácený křesťan pozná, kdo je pastýř, a kdo to bere "pouze" jako zaměstnání. A v naší církvi to tak občas je, vím to i od druhých! Ano, nemá každý kazatel obdarování, má-li ale lásku, umí o ní mluvit, neboť ta ho vede. Láska druhé motivuje, přivádí, nikoliv odhání. Být pastýřem, znamená být absolutně vydaný do služeb Boha Nejvyššího. Vydal takto každý farář svůj život Kristu? Po ovoci je poznáte, praví náš Pán. Je dobré ovoce cizoložit, podvádět vlastní ženu? Je dobré ovoce dělat radši méně, abych to vše stíhal? Nezlobte se na mne, ale nepřijímám výmluvy typu, nepracuji s mládeží, nepracuji s dětmi, nepořádám žádné modlitební, žádné aktivity "navíc", protože to nestíhám. Jak to může farář říkat? Má snad ještě jiné zaměstnání? Tomu oponuji, a z vlastní zkušenosti, coby ord.presbyter a kurátor neobsazeného sboru v Odrách dodávám,že času musí mít dost! (Mám ho i já, přestože mám civilní zaměstnání. Kážu také téměř každou neděli, vedu kroužek dětí, pořádám dětské tábory na vlastním tábořišti, vedu mládež, schůze staršovstva a další a další sborovou práci. Jsem ale vděčný za sbor, kde jsem, neboť mnozí si uvědomují, že je to týmová spolupráce. Vím také, že ve větším sboru by to takhle ale nešlo). To, že je farář někdy více úředník, to také není zdravé. Pastýř má o své ovečky především pečovat, naplňovat jejich potřeby, i kdyby měl jednou pro ně i padnout, bylo-li by to nutné. Kdo má zdravý úsudek a čisté svědomí v této věci, ten se neurazí, přestože ví, že mnohé potřeby nenaplnil. Ale vidí je, a chce pro to něco dělat. To je pastýř, kterému záleží nejen na svých ovečkách, ale také na těch odjinud (zatím ve světě). Modlím se a toužím po tom, aby Bůh nově zapálil a obnovil naše sbory. "Zdravá" teologie je dobrá věc,pozor ovšem, aby nebyla překážkou Božímu vanutí, lépe když půjdou ruku v ruce. Pak má i naše církev naději.Jsme vděčný, že se zde rozvinula takováto diskuse, kéž se na tom Bůh oslaví. S pozdravem pokoje Radek Hanák