Myslím, že se v Písmu píše i to těch, kteří mají být vyloučeni a se kterými nemáme ani jíst, že máme soudit ty, kteří jsou bratři, ne ty, kteří jsou ze světa. Ovšem chápu, že to není otázka jednoduchá - kdy vyloučit hříšníka ke zkáze těla, aby duše mohla být zachráněna. Jinak se zde píše o homosexualitě, proto tento názor. Věc se samozřejmě týká i jiných druhů smilstva. Na bohoslužby a k Večeři Páně snad nepřistupují nesezdaní, kteří žijí "na hromádce". Pán Ježíš říká - jdi a nehřeš více, ne jdi a soulož si jak chceš, v neděli ráno se vyzpovídáš a jedeme dál, však on každý hřeší, nebo za dva tisíce let už to hřích nebude. Miluje hříšníka a nenávidí hřích. Hříšní jsme všichni a Bůh si nás každého jednou porovná, nicméně jsou v Písmu dána určitá pravidla pro jednotlivce i církev, která snad nelze ignorovat. Přijímejme hříšníka, který se usiluje napravit. A to se týká každého z nás. Každý z nás někdy upadne a vstává, nechat se v hříchu ležet se mi nezdá křesťanské. Jestli je nebezpečné a nekřesťanské poukázat na hřích a nepřijímat ho, pak jsme snad mimo Písmo. Tato "láska", obávám se, vede do pekla toho, kdo je veden k tomu, že se vlastně nic neděje. Ono nějaké napomínání a vylučování je (mělo by být) aktem lásky, ne nekřesťanství a měli bychom přitom vidět svou vlastní bídu. Tolik můj názor, nepředpokládám, že bychom se shodli. Jen upřesňuji - homosexuálové do církve patří, pokud tento hřích nepraktikují, zrovna tak, jako nesezdaní jedinci, kteří nesmilní. Tím je myšleno - nikomu bychom neměli zakazovat do kostela vstoupit, ale členství, obecenství, pro ty, kteří vědomě žijí v hříchu, není v pořádku, ubližuje to jim i církvi. Zrovna tak, kdo svévolně neustále krade atd.atd… Jde o to, jestli člověk upadne, nebo si v tom rád leží. Tím nechci nikoho soudit, jen popisuji, jak rozumím Písmu, jehož doporučení jsou vždy ku prospěchu.