Ano, popsal jsi tady celou řadu častých projevů úpadku "demokratického" zřízení naší církvi. To vše je potřeba nějak řešit. S tou připomínkou služby máš pravdu. Je ale obrovský rozdíl mezi tím, když se můj Pán, kterého si vážím, sníží a umyje mi třeba nohy a při tom zůstane mým Pánem, a tím, když toho, koho si nevážím, ponížím a rád ho nechám zametat a poskakovat - na sboru, na kterém bych měl dřít i já nebo se za něj jakkoliv nasadit. To není nic jiného než zotročování. Halt, protože jsem tak důležitej v sekuláru, protože já mám nějaké děsně důležité povolání, zaměstnání v byznysu a on a jeho čas tak důležitý nejsou, a tak má čas na jen tak tak přežívající církev. Jestliže má právě spousta lidí církev jako to poslední v řadě, na co jim buďto zbyde čas nebo nezbyde, tak pak jsou rádi, když funkci ve sboru vezme někdo pro ně bezvýznamnej, kdo jim je dobrej k tomu, aby tam jim nebo jejich stařičkým rodičům uklidil, zatopil atd… Pokud je takto zapřažené jenom staršovstvo, tak to je konec presbyterního zřízení. A krom toho, zvláštní je, že vztah podřízenosti a nadžízenosti nám nějak vadí v církvi, ale nevadí nám v běžném životě: v zaměstnání, v rodině, na úřadě, ve škole atd… Není to pokrytecké?