Především ke stanovisku
ČCE ke stavbě mešity v Teplicích: souhlasím s tím, že
ČCE k tomu původně stanovisko nevydávala. Když se ovšem do věci zapletl náš farář, vydat stanovisko už musela, a vydala:
—
Stanovisko ke stavbě mešity v Teplicích:
Synodní rada
ČCE se ztotožňuje se základním zákonem, listinou práv a svobod, která zaručuje svobodu náboženského přesvědčení i výkon náboženského obřadu každému občanu. 29. synod přijal Prohlášení proti rasismu, nacionalismu a xenofobii. V tomto dokumentu je odmítnuta každá forma diskriminace. V závěru se píše: "Náš stát je založen na občanském principu. Nepatří pouze Čechům". To znamená také, že nepatří pouze křesťanům. Z těchto důvodů a především ze samotného Kristova evangelia, které vede ke svobodě a úctě k bližnímu, došla
SR ČCE k přesvědčení, že není žádného důvodu, proč by islámští věřící nemohli vystavět v Teplicích v Čechách své bohoslužebné centrum - mešitu. Od člena islámského náboženského společenství očekáváme stejnou míru tolerance vůči křesťanům i členům jiných náboženských společností.
Pavel Smetana, syn. senior; Zdeněk Susa, syn. kurátor
(EČČB 2/1996; PROTESTANT 1/1996; ETKJ 5/1996)
—
Troufám si dodat, že mimořádně vyspělé, narozdíl od stanovisek jiných církví které se k tomu tenkrát vyjadřovaly, nepodmiňovala dodržování práv a svobod občana v naší zemi dodržováním téhož v zemích cizích.
Obecně vzato jsem toho názoru, že když se křesťan bije za lidská práva, neměl by mít na mysli ředevším svá a svého vyznání. Není nutné muslimy podpořit ve stavbě mešity, určitě však v jejich právu si ji bez zbytečných obstrukcí (stavební povolení není buzerace, to má dost dobré důvody, ale rozebírat je, k tomu zde není prostor ani důvod) postavit, to musíme. Pravost víry se nesmí spojovat s politickými nástroji. Stát nesmí rozhodovat, která víra je pravá či nepravá. Jisté ovšem je, že i stoupencům různých vyznání musí určit pravidla hry. Mezi nejvýznamnější z nich patří právě ochrana jejich práv a svobod, tedy že naši čeští muslimové nesmějí bránit svobodám křesťanů a obráceně. To jsou naše mravní maximy, těch se my musíme držet. Musíme se zastávat též práv svých bratří v zahraničí, ale ne tím podmiňovat jejich dodržování u nás.
