Stále musím přiznávat jistou nezpůsobilost vstupovat do této diskuse, neboť na rozdíl od jiných nemám B 21 k dispozici. Jsem proto Th.D. Jiřímu Hoblíkovy vděčný za poučený rozbor prvních deseti veršů Jr. Jen bych možná vzal na milost (ač uznávám, že má Jirka pravdu v té kritice) překlad אדני jaku "můj Pán". Je to nepřípadně osobní, nicméně bych to považoval za přípustné.

K dispozici mám hlavně ty pasáže, které vyšly v Lidových novinách 20. 4. 2009, tedy Desatero, Blahoslavenství, a Stvoření světa. V tomto pořadí bych také řekl, že je kvalitativní posun od strašného k zajímavému. Desatero dostalo neuvěřitelným způsobem ránu všude, kam se jen trefit šlo. Blahoslavenství jsou přeložena průměrně, patrný rozdíl mezi Biblí kralickou či ČEP tu není, snad jen zvláštní vsuvka ("čistí v srdci"), ale to snad smysl moc neovlivní. Ostatně kladu si otázku, zda je možné tady vůbec něco vymyslet nového?

Mám-li alespoň něco na B 21 pochválit, pak přeci jen překlad Stvoření světa. Tam mi už dlouho vadilo, že veškeré překlady, včetně židovských, překládají stvořitelské výroky, v hebrejštině v indikativu, jako imperativy. Nevím, souhlasí-li se mnou Jirka či bratr Matuška, ale já bych tady důsledně zachoval indikativ i při překladu. Proto mě zaujalo že B 21, která suverénně nadělala z indikativů Desatera imperativy, tady naopak překládá indikativy konjunktivem, což je asi vhodnější. To bych považoval za klad, ač si nejsem jistý, může-li to zachránit zbytek díla.

V rabínských výkladech, sledujících tzv. "micvót" (přikázání) hrají tyto gramatické kategorie významnou roli. První imperativ v Bibli je totiž až "Ploďte se a množte se …" (Gn 1,22.28), první micvá, což má důsledky i pro židovskou etiku. Překládání stvořitelských indikativů imerativem tyto struktury narušuje.